Silvie Závodná je studentkou ekonomické fakulty VŠB-TUO. Po své zkušenosti s Erasmem ve Španělsku se rozhodla, že by chtěla vyjet do zahraničí znovu, tentokrát ale na pracovní stáž. Ve článku se dočtete, jak její zkušenost probíhala a jestli třeba narazila na nějaké překážky.

Jak jsi se ke stáži dostala?

Po předchozí zkušenosti s Erasmem, kdy jsem studovala ve Španělsku, jsem chtěla zase vyjet. Nejlépe do Španělska, jelikož jsem tam měla přítele, ale bohužel pro práci tam bylo nutné mluvit plynně španělsky. To já bohužel neumím. Přítel tak navrhl, že bychom mohli oba do Maďarska. Začala jsem tedy hledat pracovní stáže tam a narazila jsem na tuhle.

Měla jsi ještě před odjezdem nějaké potíže třeba s papírováním nebo s hledáním ubytování?

Jelikož jsem jela na Erasmus už po druhé, tak papírování bylo hračka. Ani s ubytováním jsem neměla problémy, jelikož jsem ho začala hledat hned, jak jsem věděla, že mě v té práci přijali, takže jsem měla dostatek času. Nakonec se mi podařilo najít byt přímo v centru Budapešti přes Airbnb. Tam jsme bydleli společně s přítelem, ačkoli ten se mnou ve stejné firmě nepracoval. Od ostatních, co také jeli do Maďarska, vím, že se vyplatí hledat na Facebooku na skupinách se sdíleným bydlením, kde třeba v jednom bytě bydlí tři studenti stážisti. Nebo naše firma přímo doporučovala i ve kterých oblastech se vyplatí ubytovat a kde hledat.

Jak se ti v Budapešti líbilo?

Moc. Už město samotné je plné památek, takže je tam co vidět. Ale díky tomu, že jsem tam měla vlastní auto, které jsem využívala jen přes víkendy, protože parkovat v centru Budapeště je nemožné, tak jsme se podívali i za hranice. Byli jsme si zalyžovat v Tatrách na Slovensku, projeli jsme okolní města Budapeště a zdolali jsme i nejvyšší horu Maďarska.

Jací byli místní lidé?

Řekla bych že tak, jak v Česku. Ale tím, že Budapešť je hlavní město, tak to bylo trošku jiné. Lidé hned věděli, že nejsem maďarka, díky mé světlé pleti, a tak hned na mě mluvili anglicky a poradili, když jsem bloudila. V kavárnách, hned jak jsme si sedli, tak přišla obsluha a okamžitě mluvila anglicky. Bylo to příjemné.

Když jsi používala auto jen o víkendech, jaká byla hromadná doprava?

Super! Všechno šlo totiž zařídit online a nemusela jsem nikam chodit. Stačilo si stáhnout aplikaci, vyplnit povinné údaje, zakliknout, že chci měsíčník, zaplatit a hotovo. Já jsem pak do práce jezdila autobusem a metrem. Když jsem si poprvé nebyla jistá, kam autobus jede, tak jsem se řidiče zeptala a on mi odpověděl. Sice lámanou angličtinou, ale dorozuměli jsme se. Často jsme taky využívali sdílená kola, jelikož byla opravdu levná.

Teď zpátky k tvé stáži. Na jak dlouho jsi jela a jak si tě vybrali?

Minimální doba, na kterou se může jet, je 3 měsíce. Já jsem tam byla na 4 měsíce. Když jsem našla nabídku práce, poslala jsem jim životopis, prošla si výběrovým řízením, jelikož je na pozici nutná dobrá angličtina, a pak mi napsali, že mě berou.

Pro jakou firmu jsi pracovala?

Firma se nazývá Logalis Global. Sídlo má v Budapešti. Jedná o nádhernou prosklenou budovu s kancelářemi. Vnitřní prostory jsou luxusně moderně zařízené. Firma se věnuje hledání vhodných pracovníků pro vlastní klienty, zejména v právní oblasti. Jednoduše řečeno, někdo zadal, že hledá pracovníky s tou a tou odborností a my jsme je našli.

Co přesně bylo tvou náplní práce?

Moje pozice se nazývala HR/Recruitment & Marketing assistant. Skládala se ze 2 hlavních oblastí. Marketingu a HR/recruitment. V Marketingu jsme chystali plakáty, články a posty na sociální sítě. Spravovali jsme firemní LinkedIn a Twitter. Každý pátek jsme pak měli za úkol vytvořit Marketing schedule, což byl plán příspěvků. Ten se pak zadával do systému, aby vše vycházelo automaticky podle plánu. Pak jsem dělala úkoly rekrutera. Hledala jsem vhodné kandidáty na pozice pro naše klienty. Občas jsem zabruslila i na jobs.cz, kde jsem hledala české zaměstnance i zaměstnavatele. Legalis finguje totiž globálně, takže se hledají pracovníci a klienti z více států. Když jsem našla vhodného klienta, napsala jsem mu za firmu email, jestli by neměl zájem o naše služby.

To je teda trochu jinde, než účetnictví a daně, které jsi studovala.

To sice ano, ale přesně to jsem chtěla. Chtěla jsem zkusit něco jiného. Třeba bych přišla na to, že účetnictví není cesta pro mě. Ale musím říct, že i vědomosti ze školy jsem mohla využít. Díky mým zkušenostem jsem dostávala na starost vydávání zálohových faktur, zařazování faktur a jejich tisk. Ostatní kolegové stážisti se ale k těmto činnostem moc na rozdíl ode mě nedostali.

Takže není nutné studovat účetnictví a daně?

Rozhodně ne. Pozice je vhodná pro každého, kdo umí vystupovat, je příjemný a má dobrou angličtinu.

Jak vypadal tedy tvůj klasický pracovní den?

Začínali jsme v 9 ráno. V 10 jsme měli daily call. Přišlo mi, že stejně všichni začínali pracovat až v těch 10. Pak jsme plnili svoje přiřazené úkoly buď z marketingu, nebo recruitmentu. Vždy se pracovalo dle toho, jaké projekty jsme měli rozdělané a jaký byl plán. Každé úterý jsme třeba hledali potencionální klienty pro naši firmu a v pátek jsme vypracovávali a odevzdávali marketing schedule. A to je všechno.

Dostali jste o firmy feedback?

Ano. Ve firmě totiž téměř všichni pracovníci fungovali na home office, kromě jedné kolegyně. Jmenovala se Anita a měla na starosti všechny stážisty. Vždy nám dala okamžitý feedback, vysvětlila nám, jak vystupovat a jak se do práce oblékat. Za celé 4 měsíce jsme také měli speciální sezení, kdy s každým stážistou prošla jeho životopis a poradila nám, jak ho vyšperkovat k dokonalosti. Na konci stáže jsem pak dostala Letter of recommendation (doporučující dopis), který podepsal jeden ze zakladatelů firmy.

Chtěla bys ještě něco na závěr sdělit našim čtenářům?

Rozhodně ať se nebojí do toho jít. Přinese jim to hodně nových poznatků a zkušeností. Rozhodně se vyplatí to zkusit i v Budapešti, protože takhle krásnou a přátelskou firmu jen tak nenajdete.

Zdroj fotografií: archiv Silvie Závodné