Hudba nás obklopuje. Není to jenom prázdná fráze. Slyšíme ji v TV pořadech, ve videích youtuberů i ve filmech. V kavárnách a obchodech je zapnuté rádio. Hudbu posloucháme i při cestě do školy nebo do práce a na cestě domů. A kdo se někdy neučí se zapnutou hudbou?

Každopádně nedávno jsem měl docela zajímavou debatu o hudbě se svou kamarádkou. Pěkně jsme si popovídali o svých oblíbených kapelách a písničkách, o návštěvách koncertů a festivalů. A tak jsem se zamyslel mimo jiné nad tím, jak se mezi sebou hádají různé komunity a „uráží“ hudební vkus té druhé. Osobně mi přijde trochu smutné, že lidé hledají jakýkoliv důvod, jak se odcizit. Protože já beru hudbu jako věc, která by měla spojovat. Když jsem byl jednou na festivalu Brutal Assault, zakecal jsem se s Kanaďanem, Francouzem, Finem, Němcem a Brazilcem. Vykládali jsme si právě o festivalu, kapelách, které chceme vidět a o cestování. Bez hádek a urážení, v klidu a rozumně. A kdybychom nečekali na své oblíbené kapely, určitě bychom si povídali celý den. On „Brutálek“ je obecně o setkávání všech možných národů. Až 75% návštěvníků je ze zahraničí a všichni se setkáváme v pevnosti Josefov za jediným účelem – poslechnout si hudbu a vychutnat si ji. A zrovna tady si pořadatelé dávají záležet i s výběrem relativně nových a neokoukaných kapel.

Další věc, která se mi často stává při různých diskuzích o hudbě, je to, že lidi poněkud nestíhají sledovat a poslouchat nová alba svých oblíbených interpretů. Zpravidla poslouchají několik prvních vydaných alb, přičemž na koncertech nejvíce paří a zpívají při těch největších hitech. Určitě chápu, že práce nebo rodina jsou poměrně náročné záležitosti a nechci to nijak bagatelizovat, nicméně dnešní doba a technologie krásně umožňují poslechnout si nové album na několik částí. Klidně jednu písničku denně. Osobně já rád poznávám novou hudbu. Jak svých oblíbených interpretů, tak při objevování nových kapel na koncertech a festivalech nebo nyní v této covidové době na streamovacích platformách. Vyčlením si čas jednou týdně a objevuji. Za mě je to lépe strávený čas než věčně poslouchat zprávy o covidu.

Každopádně se zase těším, jakmile bude jen trochu možné opět v létě vycestovat na nějaký festival nebo koncert. Člověk na pár dní vypne, dopoledne objeví nová místa v republice, později si poslechne spoustu nové hudby nebo poklábosí s lidmi z různých koutů planety. Také získá kontakty a přátele v zahraničí a tipy, kam si zajet v různých státech Evropy i dalších kontinentů.  Takhle jsem se i dozvěděl spoustu dobrých tipů na cestování po Indii po koncertě Judas Priest v Plzni. Nebo různé tipy na jídla.

A pak že hudba nespojuje. Stačí se oprostit od žánrových preferencí, respektovat hudební vkus ostatních a v případě zahraničního protějšku zahájit konverzaci o nehudební kultuře jeho státu. A rozvinou se vždy krásné a zajímavé debaty.