Pochodeň dohořela, svátek sportu skončil. Letní olympijské hry v Tokiu jsou za námi. A zapsaly se do historie. Nejen pro nás, Českou republiku, ale i pro celý svět.

Pamatujete si začátek minulého roku? Tehdy jsme ještě ani netušili, co vše nás s ohledem na šířící se onemocnění COVID-19 čeká. Přišly lockdowny, faktické uzavření společenského života. Trpěl cestovní ruch, trpěla kultura. A trpěl i sport. Myslím, že téměř nikdo si v roce 2019 neuměl představit, že by si jenom o pár měsíců později nemohl bez omezení zajet na dovolenou, do divadla nebo se podívat na svůj oblíbený sport, případně podpořit svůj oblíbený sportovní tým.

Sport musel být omezen, na určité období úplně zastaven. I proto je letošní rok tak významný a důležitý. My, Češi, jsme letos jistě ocenili návrat mistrovství světa v hokeji a fotbalové EURO. Sportovním vrcholem jsou však bezesporu olympijské hry, které minulý rok musely šířící se nákaze ustoupit také. A tak jsme mohli, po rozpačitém výkonu české reprezentace na hokejovém šampionátu v Rize, shlédnout pohledné výkony našich borců na fotbalovém trávníku, abychom naši národní hrdost ještě povýšili a upevnili po senzačním představení českých olympioniků v Tokiu. Letošní rekordní medailový zápis činí čtyři zlaté, čtyři stříbrné a tři bronzové medaile. Tak dobří Češi na olympiádě ještě nikdy nebyli.

Vzpomínáte, jak olympiáda pro Českou republiku začala? Několik COVID-19 pozitivních, karanténa a z toho vyplývající zmaření snů dotyčných o startu pod pěti kruhy a bojích o medaile. Dalším se sny o olympijské placce rozplynuly až během turnaje. Několikrát byl cenný kov na dosah ruky, nakonec ale zbyly pouze oči pro pláč. I to ke sportu patří. Je to jeho druhá, drsná, odvrácená tvář. Za každým vítězem je někdo poražený. Alespoň podle výsledkové listiny; pro mě je však vítězem každý, kdo se v Tokiu postavil na startovní čáru. Všem Vám moc děkuji.

Svátek sportu se uskutečnil bez diváků a provázely jej organizační nesnáze. To, že se povedlo olympiádu v Tokiu uskutečnit, je však velmi dobrá zpráva. Lidstvo ukázalo, že je schopné se popasovat i s nebezpečným onemocněním, že je schopné se přizpůsobit a přijmout taková opatření, aby šel život – a sport nevyjímaje – dál. Protože nemožnost sportovat je nakonec ta největší sportovní tragédie. Sport je součástí lidské kultury, lidského ducha. Má reálný i symbolický význam. Je důležité jej pěstovat, provozovat a podporovat. Bez ohledu na to, o jaký konkrétní sport jde a o jakou úroveň se jedná. Sport je tady s námi a pro nás. A snad to tak už zůstane.

V souboji s pandemií nejsme u konce. Teprve uvidíme, jestli si pro nás náš neviditelný soupeř nepřichystal novou taktiku, kterou v souboji s námi hodlá použít. Do té doby se však můžeme těšit na další významné sportovní události. Především na nadcházející paralympiádu, kde budeme moci obdivovat nezdolnost a velké srdce hendikepovaných sportovců. Významných sportovních událostí bude letos ještě několik dalších.

Letošní letní olympijské hry se zapsaly do historie. Pro Čechy jako ty nejúspěšnější a pro celý svět jako první, které se povedlo zorganizovat pandemii navzdory.