Katedra mezinárodních ekonomických vztahů ani po své transformaci z Katedry evropské integrace nepřestala se svými aktivitami. Mezi ně patří odborné přednášky nejrůznějších hostů, zprostředkování stáží nebo třeba poznávací cesta do institucí EU. Nejen o těchto tématech mluvila doktorka Eva Poledníková.

Proč jste se rozhodla studovat ekonomii, respektive v té době Eurosprávu a zabývat se evropskou integrací?

Musím říct, že mě k tomu vedlo už studium na gymnáziu, kde jsme měli předmět Základy společenských věd. Hrozně mě to bavilo a z toho předmětu jsem i maturovala. Moje dobrá kamarádka Eurosprávu studovala, takže to byla pro mě celkem jasná volba. Taky jsem se chtěla věnovat více humanitnímu studiu. Dopomohlo k tomu taky to, že jsem ráda cestovala a zajímala se o cizí země.

Když jste ráda cestovala, byla jste v průběhu studia sama na Erasmu?

Já se musím přiznat, že jsem v té době na Erasmu nebyla a do dneška mě to mrzí. Takže možná i proto se tak zajímám a snažím se studenty motivovat k tomu, aby na Erasmus vyjeli. Situace byla bohužel v době mého studia trošku jiná, těch možností nebylo tolik a o Erasmu se tak moc nevědělo. Bylo taky těžší se někam dostat, studentů bylo více a možností méně, takže daleko větší konkurence. A ačkoliv jsem teda byla dobrý student, nebylo to opravdu lehké. Ale jezdila jsem vždycky do zahraničí na stáže a na brigády.

Vy a vaše katedra máte celou škálu aktivit, připravujete a pořádáte nejrůznější akce pro studenty. Toho, co děláte, je tedy více, pojďme se tedy na to podívat a začněme studijně poznávací cestou do institucí EU, prosím. Jak složité je ji domluvit a kam se jezdí?

Probíhá na základě spolupráce s některým z českých poslanců v Evropském parlamentu. Na jejich pozvání se cesta může uskutečnit, protože abychom mohli Evropský parlament navštívit, je nutná právě dohoda s nimi. Je na to i finanční příspěvek, protože čeští europoslanci i takto podporují vzdělávání mladých lidí, a to nejen vysokoškoláků, ale třeba taky středoškolských studentů. Díky této podpoře můžeme vycestovat a studenti za mírný cestovní poplatek můžou objevit a poznat několik institucí v Bruselu. Ale necestujeme jen do Belgie a Bruselu. Po cestě se také vydáváme do Frankfurtu nad Mohanem, kde sídlí Evropská centrální banka a z Bruselu potom ještě do Štrasburku, kde je rovněž jedno ze sídel Evropského parlamentu a taky Rada Evropy. Takže se snažíme studentům přiblížit co nejvíce institucí z praktického hlediska jejich fungování, ale zároveň se snažíme o to, aby poznali některá evropská velkoměsta.

Které z těch měst se Vám líbí nejvíc?

U mě a myslím, že i u studentů, jednoznačně vítězí Štrasburk, protože je opravdu krásný z historického hlediska a taky tam cestu končíme. Je to taková třešinka na dortu.

Když se vrátíme k těm europoslancům, zvou vás tradičně ti stejní, nebo se to střídá?

Protože cesty pořádáme už možná třináct – čtrnáct let, má to poměrně dlouhou tradici. Pozvání tak bylo od několika různých poslanců a poslankyň, které zrovna v dané době post zastávali. Blíže jsou nám samozřejmě ti, kteří reprezentují náš kraj, takže několikrát jsme jeli na pozvání pana Evžena Tošenovského a poslední dobou taky několikrát na pozvání paní Kateřiny Konečné, ale i mimo náš kraj na pozvání paní Martiny Dlabajové a mnoha dalších.

Navážu na to tím, že i europoslanci sem někdy přijedou na nějakou přednášku, tak jestli bychom mohli pokračovat přednáškami, které pořádáte. Kdybyste mohla říct, kdo sem jezdí, jak složité je takovou návštěvu domluvit, sladit termíny, a tak podobně?

Pokračujeme v tradici spolupráce s europoslanci, takže si je vždycky pozveme v průběhu akademického roku. To politické rozpětí hostů, stejně jako témat, které přednáší, je opravdu široké a nejde nám tolik o příslušnost k té či oné politické straně, ale jde nám především o praktickou zkušenost těch daných lidí. Zveme si tedy europoslance, ale samozřejmě také jiné zástupce institucí, jako je například Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, česká ministerstva, zvláště Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo průmyslu a obchodu se kterými máme velmi úzkou spolupráci, ale také lidi ze soukromého sektoru, například významné podnikatele, které nám díky úzké spolupráci pomáhá zprostředkovat Americké centrum Velvyslanectví USA v Prazea mnoho dalších. Ale více se tady orientujeme spíše na veřejnou sféru.

Předpokládám, že vyjednávat a chystat takové akce je někdy náročné a zabere to čas. Co Vás motivuje k tomu, že jako katedra, a vy sama, pořádáte takové věci?

Co nás nebo mě osobně k tomu motivuje nejvíc, je zpětná vazba od studentů. Že přijdou a řeknou: „Bylo to super, líbilo se nám to, ta zkušenost je dobrá a dá nám to něco do budoucna.“ Smyslem je nabídnout získání i jiného než teoretického pohledu z výuky a následně si to ověřit v praxi.

Přesuňme se ke stážím, tady se pořád částečně budeme držet Evropského parlamentu. Co všechno studentům nabízíte a zprostředkováváte? Předpokládám, že bez vás by to mohli mít trošku složitější. Jak se takové věci vyjednávají?

Složitější je získat tu stáž u nějakého europoslance, pokud tam není už předem bližší spolupráce s námi. My spolupracuje s paní europoslankyní Kateřinou Konečnou, která dlouhodobě naše stážisty podporuje a je s nimi spokojená. Tudíž výběrové řízení je u ní jednodušší než u některých jiných europoslanců.Samozřejmě je možné se přihlásit i bez nás, ale s námi je podstatně jednodušší takovou stáž získat. Tato spolupráce se nám velmi osvědčuje.

Důležitá je i spolupráce právě s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, respektive se Stálým zastoupením České republiky při Evropské unii. Tam mají studenti díky nám také cestu o dost lehčí, nemusí procházet žádným výběrovým řízením z jejich strany. Prochází ale výběrovým řízením u nás, s vedením naší katedry a s naším posvěcením a doporučením, většinou dají na naše ohodnocení. Takže pokud někoho doporučíme, zatím se nestalo, že bychom doporučili špatně, studenta si vždycky vyberou a na stáž přijmou. Takže to je také velká výhoda této spolupráce. Možná bychom mohli zmínit, že je to na základě podepsaného memoranda mezi univerzitou a Ministerstvem zahraničních věcí. Což si myslím, že je významný počin, protože to má pouze Praha a Brno, pokud se nepletu. Takže je to obrovská výhoda, protože studenti se nemusí oproti Erasmu bát, že by neprošli testy z angličtiny. Tam stačí běžná komunikační úroveň. V současné době se taky otevírá možnost stáží na velvyslanectvích. Tam musí studenti projít oficiálním výběrovým řízením, musí splňovat jazykové předpoklady, které můžou být v některých případech těžší. Teď máme v nabídce Vídeň nebo třeba Madrid, takže tam jsou požadavky němčiny a španělštiny. Ale díky spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí je tady podpora i ze strany univerzity. Těšíme se, že někdo nastoupí i na tato místa a bude to zase nějaký další krok a posun ve stážích.

Takže začínali jsme u Evropského parlamentu a pokročili přes stálé zastoupení k velvyslanectvím. A jak těžké je to vyjednat? To je dlouhodobý proces. Staví se na dlouholeté spolupráci, vyjednávání, takže i ty cesty je jednodušší zorganizovat. Ale na druhou stranu ti lidé se na postech taky obměňují, takže někdy je potřeba navazovat kontakty nové, a především ty současné udržovat. Je to tedy hodně korespondence. Musím ale říct, že například na Stálém zastoupení jsou velice ochotní a velice otevření. V září nás navštíví pan velvyslanec Jaroslav Zajíček, a to že si pro svou cestu a spolupráci vybírá právě Ostravu, může být zajímavé a motivujícíi pro studenty, protože se o nás ví.

Možná teď budeme trošku negativní. Proč si myslíte, že mezi studenty není takový zájem o Erasmy, stáže a podobně?

Z čeho by mohl plynout nižší zájem? Určitě je tady pořád nějaká jazyková bariéra, i když si myslím, že studenti, vy mladí, jste velmi dobře jazykově vybaveni. Ale i u nás jsem zaznamenala, že v nižších ročnících se studenti stále obávají toho, že by to nezvládli jazykově. Často je to i z důvodu dokončení všech zkoušek, protože ty si musí studenti všechny po návratu dokončit  Na druhou stranu si můžete zapsat předmět Odborná praxe v zahraničí, získáte za to kredity, takže se to dá zvládnout. Přístup pedagogů je hodně individuální a na vykonání zkoušek se dá domluvit, nikdy s tím nebyl problém. Pro někoho to může být forma odrazení, potenciální prodloužení semestru. Ale to není jen v rámci stáží, ale i Erasmů. Možná roli hraje i to, že těch možností je poměrně hodně a je poměrně těžké se v nich zorientovat. Na úřadech jsou rádi, pokud student může vycestovat na tři měsíce a často i déle. Slyšela jsem, že studenti na takovou dobu nechtějí vyjíždět, protože tady mají osobní zájmy, pracovní závazky a těžko se jim to tady opouští na tak dlouhou dobu. Těch možností je opravdu tolik, že se možná studenti nevyznají v podmínkách. Anebo prostě chtějí pracovat a neláká je to. Ale pracovat bude člověk po zbytek života a zahraniční zkušenost do dalšího pracovního, ale i osobního života je více než cenná. Zvlášť když je tady ta podpora (i finanční) ze strany školy, ať už fakulty nebo univerzity. Nebo přímo MŠMT.

Jezdíte ještě teď na nějaké studijní pobyty?

Jezdíme, jezdíme. Akorát teď jsme nemohli poslední dobou, to asi nikdo. Ale máme slíbeno a schváleno, že budeme moct vycestovat, takže nějaké plány na léto mám i na nový zimní semestr. A pokud to nic nepřekazí, tak se vydáme do zemí mimo EU.

Kam to bude?

Pokud by to vyšlo, tak máme pozvánku na Island a schválený i výjezd do Asie. Pokud by vyšlo Japonsko nebo jiná vzdálená země, byla by to super zkušenost. Ale uvidíme, zda se podaří vše vyjednat a zda nám to situace ohledně covidu opět nepřekazí…

Koho byste na přednášku chtěli získat, ale ještě se vám to nepovedlo? Pokud někdo takový existuje.

Určitě těch osobností je více, ale nepovedl se nám ministr zahraničních věcí České republiky.

Současný?

Současný, ale i ten minulý. Pan Petříček nám dvakrát odřekl a pak už se to ani nepodařilo. Bohužel. Ale dvakrát tu byl v minulosti ministr zahraničních věcí Zaorálek. Teď nás hodně láká diplomatická sféra, měli jsme tady osobně pana velvyslance ČR v USA Kmoníčka  teď už bývalého velvyslance Slovenska v ČR Weisse. či v době covidové online přednášku s paní Hybáškovou, zvláštní zmocněnkyní pro podporu občanů ČR v institucích EU a Mezinárodních organizací (a bývalou velvyslankyní EU v Namibii a Iráku a velvyslankyní ČR v Kuvajtu, Kataru a Slovinsku.) Takže daří se nám to, ale domluvit termíny je někdy obtížné. Hlavně aby ten daný člověk měl čas.

Kdo všechno se na stáže může přihlásit? Aby si lidi nemysleli, že je to například jen pro vaši katedru. A proč by měl?

Může se přihlásit úplně kdokoliv, kdo má zájem. To je pro nás prioritní. Nemyslím si, že záleží na studijních výsledcích, ale samozřejmě pokud má hotové zkoušky, je to lepší. Ale u nás rozhoduje motivace. Může nám zaslat životopis a motivační dopis, proč chce stáž absolvovat, a pokud je tam zájem a odvaha, něco se v praxi dozvědět, podpora z naší strany je velká a nemusí nutně být z naší specializace. V současnosti už nezáleží ani tak na úrovni studia, může to být klidně šikovný student jak na bakalářském, tak magisterském či také doktorském stupni.

A proč? Aby získal cenné zkušenosti, aby se v zahraničním prostředí uměl zorientovat. Aby si teoretické znalosti vyzkoušel v praxi, kde je to mnohdy jiné. Myslím, že zahraniční stáže, pobyty, ale i běžné cestování velmi rozšiřuje obzory a obohacuje. Člověk má pak na některé věci a problematiku jiný pohled.

Autor fotografii: Tereza Demlová