Žijeme v době, kdy si jen těžko dokážeme představit život bez moderních technologií. V ovzduší poletuje jakýsi mrak nazývaný „Průmysl 4.0“, ze kterého postupně prší digitalizace, robotizace a algoritmizace některých činností, které doteď zabezpečovala lidská, a hlavně živá pracovní síla. To vede k otázce, která od roku 2013, kdy byl Průmysl 4.0 představen, rezonuje ve společnosti, a hlavně trhem práce – kam s nekvalifikovanými či méně kvalifikovanými lidmi?

Do teď svět fungoval na bázi Gaussovy křivky a normálního rozdělení; uprostřed je střední hodnota (medián) a od ní jsou vlevo hodnoty „podprůměrné“ a vpravo ty „nadprůměrné“. V současné době se k výpočtu IQ využívá tzv. deviační skóre s mediánem 100, což znamená, že polovina lidí je více inteligentních a polovina méně. Polovina těch více inteligentních je schopná věci rychleji chápat, snadno se učit, přijímat změny a dosahovat tím vyšší kvalifikace. Analogicky tedy – pro tyto lidi bude obávaný Průmysl 4.0 přínosem a na budoucím trhu práce najdou snadné uplatnění, ale co s těmi ostatními? Stále budou sice existovat profese, které (zatím) nelze algoritmizovat – kadeřnice, umělecké profese, řemeslo – protože konečnému výrobku dodávají tu originalitu, osobitost a zákazníky jsou právě proto vyhledávány. Nicméně i tady platí, že ne každý v sobě má tu ambici jednak pracovat na „vlastní triko“ (protože není ochotný podstoupit to riziko), jednak mu třeba práce v továrně jednoduše vyhovuje a užitek mu přinášejí spíše peníze než seberealizace v podobě zvyšování kvalifikace. Průmysl 4.0 ale právě v oblasti průmyslu nepředpokládá, že by v továrnách pracovali lidé, nýbrž aby je nahradili neúnavní roboti. Proč?  Robot nechce zvýšit mzdu, neonemocní, nebude mít děti, nebude hledat práci jinde. Nepotřebuje jíst, pít ani na záchod.

Jaký vliv implementace robotů bude mít právě na IQ populace? Napadá mě mnoho scénářů. První scénář operuje s tím, že se časem medián IQ posune. Medián nebude 100, ale například 120-125. Lidé s IQ nalevo od mediánu budou zastupovat různé profese, jako např. opravář, technik, údržbář strojů; lidé s IQ napravo budou právě vývojáři, vědci, programátoři, kteří budou umělou inteligenci posouvat dál a dál. Druhý scénář s posunem hodnoty IQ nepočítá. V současné době nás technologie obklopují od kolébky a učíme se s nimi pracovat od útlého věku. V budoucnosti pro nás díky tomu bude používání nejmodernějších technologií a přizpůsobování novým věcem a aktualizacím tak jednoduché a přirozené jako v současnosti zavazování tkaniček nebo čištění zubů. Tím pádem budou moderní technologie přívětivější i těm méně inteligentním. Navíc už pravděpodobně nezažijeme ten šok, který zažili naši rodiče a prarodiče, kteří byli zvyklí dělat věci „postaru“ a digitální prostředí šlo naprosto mimo ně. Najednou jsou vývojem nuceni používat emaily, stahovat si aplikace do chytrých telefonů a namísto řešení problému přímo s pověřenou osobu jsou odkázání na chatbota na webových stránkách. A do třetice (všeho dobrého?) – nic moc se nezmění. Ti, kteří budou chtít a budou schopni pracovat, budou jednoduše pracovat, a o ostatní se postará systém sociálního zabezpečení. Vzdělávání na školách bude obohaceno o více technické, matematické a informatické předměty. Poptávku na trhu práce budou, krom již zmiňovaných oborů, tvořit také sociální služby.

Co bude dál, je ve hvězdách. Naše generace je na samotném počátku nové průmyslové revoluce a je v rukou našich potomků, kam se svět bude ubírat. Ve finále svět může vypadat tak, jako ho známe dnes. Ale co když ne? Co když bude přetransformován do dystopie jako ve hře Cyberpunk 2077, nebo stroje lidstvo úplně převálcují a čeká nás to, co čekalo lidstvo ve filmu Matrix?