Už to je to pár měsíců, co jsem spolu se svými kamarády opustil Českou republiku a naše chodidla došlápla na místo Portugalci nazývané Ilha Formosa, což v překladu znamená krásný ostrov. Koho by kdy napadlo, že se vydám na druhý konec světa v době, kdy se to jeví jako dobrodružný román s prvky nepříliš vzdálenými fantasy. A přece se tak stalo.

To všechno bylo možné díky speciálnímu scholarshipu, které nám bylo na zdejší studium poskytnuto Ministerstvem zahraničních věcí Tchaj-wanu. Je to zvláštní pocit vydat se na druhý konec světa za této doby a situace do země, ve které žádný COVID-19 neřádí, což se pak nakonec změnilo. Na zdejší National Chengchi University (NCCU) probíhá klasická prezenční výuka. Život zde byl ze začátku normální, jako by žádná pandemie neřádila. Lidé nosí roušky všude, kde musí a jsou neuvěřitelně ohleduplní. Roušky jsou povinné ve veřejných místech a v městské hromadné dopravě. Během výuky je lze odložit, protože případná identifikace potenciálně nakažených by byla snadná. Ovšem je to dáno podle vzdálenosti, jakou od sebe mohou jednotliví studenti sedět. Pokud by byli od sebe v nějaké místnosti namačkaní méně než 1,5-2 metry od sebe, potom by roušky mít měli. Mnoho studentů a starších lidí však nosí roušky i když nemusí, a to je tady neuvěřitelné horko.

Místy si připadám, jako bych prožíval sen. Spousta věcí je jiná, než jsem si představoval…

To, že zažiji „kulturní šok“, jsem tušil. Ono to ale nebyl šok jenom kulturní, ale doslova úplný. Před odjezdem z Česka jsem měl v hlavě různé představy, jaké to tady asi bude, ale realita se s očekáváními rozchází snad ve všech směrech. Tedy až na jedno: že se dokonale mluvit čínsky opravdu nenaučím.

Místní lidé jsou úchvatní v několika směrech. Kromě toho, že jsou velice milí, nápomocní a ohleduplní, jsou tady i některé další zajímavosti. Tak například místní děvčata jsou nejenom krásná, ale také se nerada opalují. Za symbol krásy údajně považují být méně opálené. Proto člověk může spatřit, že i během parných dní se tady nosí deštníky. Další zajímavostí jsou tradice a náboženství. Přijde mi, že místní lidé jsou duchovně hluboce založeni a v mnoha ohledech také docela pověrčiví. Například červená barva značí štěstí, takže se nestane, že by Vám vydali 200 TWD (tchajwanský dolar) v obchodě jako jednu bankovku, ale raději 2×100 TWD, protože má červenou barvu. Číslo 4 značí smrt a smůlu, proto jsme se setkali v místním ubytovacím zařízení s chybějícím 4. patrem nebo pokojem 444. Také telefonní čísla místních obyvatel neobsahují žádnou 4. Dříve, než se ubytujete, je nejprve třeba zaklepat na dveře abyste tím nerozhněvali zlé duchy. Velice zajímavé také je, že během určitých období se mohou omezovat určité aktivity. Obecně mi tady přijde, že jsou místní lidé duchovně a společensky založení, o čemž jsme se mohli sami přesvědčit při návštěvě místních chrámů.

Barva v reklamě, barva v obchodech…

Zajímavé také je, že místní náboženství má velmi pestré a barevné motivy. Stejně jako náboženství, také místní produkty v obchodech jsou pestré a barevné. Že by nějaká spojitost?

Jaké je studium na jedné z nejprestižnějších univerzit světa?

Na závěr článku bych se rád zmínil také o zdejším studiu. Systém hodnocení studentů je zde poměrně odlišný od toho doma. Moji známku netvoří zápočet nebo zkouška, ale dohromady více položek: účast a skutečná aktivita v seminářích, seminární práce, resp. eseje psané v hodinách nebo mimo vyučování, pololetní a závěrečné písemky atp. Každá z těchto položek potom tvoří určitou procentuální část z celkového hodnocení. Výuka je tady velice intenzivní a dost náročná. V některých předmětech je na každou hodinu vyžadováno přečtení několika písemných materiálů, připravenost a diskuse. Předměty máme ve valné většině s rodilými mluvčími, kteří studovali nejprestižnější univerzity na světě. Drtivá většina místních vyučujících má zkušenost se studiem v zahraničí, zejm. v USA.  Je to pro nás neuvěřitelná příležitost přijít do kontaktu s takovými lidmi.

Další zajímavostí ze zdejšího studia je třeba to, že pokud chtějí místní studenti studovat v zahraničí, jen někteří z nich mají nárok na stipendium, ostatní si musí celý pobyt hradit sami. Dále si platí školné, přičemž naše stipendium odpovídá údajně zhruba 3-4 semestrům.

Je vůbec čas na turistiku?

Kromě hromady povinností, vč. závěrečných prací, se také věnujeme turistice a poznávání zdejších krás. Zatím jsme procestovali oblasti poměrně blízko od hlavního města, ale naše plány sahají mnohem dál. Viděli jsme nádherné chrámy, přírodu, nechali se oslnit místní flórou i faunou (která je velmi pestrá), ochutnali ty nejšťavnatější pomeranče a řadu dalšího tropického ovoce, navštívili noční trhy, kde jsme také ochutnali řadu místních pochutin. A na závěr jedna taková historka.

Byli jsme si sednout v jedné nějaké místní restauraci a měli tam pivo. Poté, co jsem si chtěl objednat 7. kousek mi bylo řečeno, že už jim pivo došlo. Jestli to byla pravda nebo ne, v každém případě se tady typický Čech ztratí.

Zdroj úvodní fotografie: Archiv Vojtěcha Koňaříka