Kdo se alespoň trochu pohybuje na českém Twitteru, určitě zná Jindřicha Šídla, českého novináře, redaktora, politického komentátora a moderátora. Vystudoval žurnalistiku v bakalářském studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Poté pokračoval v magisterském studiu, které ale nedokončil. Už během studií krátce pracoval v Českém deníku. V týdeníku Respekt působil  9 let, pak byl 4 roky členem redakce deníku Mladá fronta DNES, 4 roky redakce deníku Hospodářské noviny. Následovala pauza od „novinařiny“ a Šídlo na krátký čas pracoval v České televizi (i se svou výraznou vadou řeči). Od listopadu 2010 pracoval opět jako redaktor Hospodářských novin. V létě 2016 z tohoto deníku odešel a přešel do vznikající redakce videozpravodajství na portálu Seznam Zprávy.

„Pro česká média byl vstup německých majitelů stejně šťastnou chvílí jako vstup Volkswagenu do Škodovky.“

Vraťme se do devadesátých let. V té době totiž byla většina českých médií prodána německým majitelům. Jak sám Šídlo říká: „Pro česká média byl vstup německých majitelů stejně šťastnou chvílí jako vstup Volkswagenu do Škodovky.“ Tito majitelé přinesli vydavatelskou kulturu, investice a úctu ke znalosti rolí, kterými jsou novináři a inzerce. „Jejich výhoda byla v tom, že neuměli česky, a tak jim bylo jedno, co v novinách vychází. Zajímalo je jen účetnictví.“ říká s vtipem Šídlo. V tomto období si zkrátka média vedla velmi dobře a generovala slušný zisk.

Jak všichni víme, v roce 2008 došlo ke krachu Lehman Brothers, což zahýbalo ekonomikami celého světa, i tou naší, na několik let. Redakce začaly propouštět, někde postupně, někde ze dne na den. Jindřich Šídlo vzpomíná, jak mu jednou v září 2013, když odjel na služební cestu do Olomouce, začaly chodit esemesky, že v Economii, kde tehdy pracoval, se něco děje. Ze dne na den propustili zhruba pětinu zaměstnanců. Šídlovi se to naštěstí vyhlo.

„Facebook umírá.“

Když jsem poprvé četla nadpis přednášky, který vidíte v názvu článku, napadl mě úpadek tištěných novin. Ve své podstatě jsem nebyla na omylu. Co mě v celé přednášce dost zarazilo, bylo, že v roce 2008 se tištěných novin denně prodalo cca 1 600 000 kusů, kdežto v roce 2016 už jen zhruba polovina. Pro mě osobně to je dost šokující číslo. Na druhou stranu se není čemu divit. Doba jde dopředu a ani já už dnes nečtu klasické noviny. Maximálně se k nim dostanu u dědečka, který jim je stále věrný, stejně jako tlačítkovému telefonu. Nemluvilo se v souvislosti s úpadkem jen o novinách, ale i Facebooku. V tomto kontextu citoval známého youtubera Kovyho: „Facebook umírá.“ A já s tím stejně jako oba pánové souhlasím. Sama ho používám v drtivé většině případů už jen jako komunikátor prostřednictvím Messengeru, ani to, pokud to není nutné. Teď se všichni hrnou na Twitter a Instagram.

S nástupem internetu se všechna média postupně přesunula právě na něj a začal hon za kliky. Prezentován byl titulek „Na královské svatbě bude i Čech. Jméno vás asi překvapí,“ jehož autorkou je Tereza Šídlová, jeho manželka. Proč je napsán takto? Abyste na něj klikli a dozvěděli se víc. „Když rozkliknete, zjistíte, že to byl velvyslanec Česka ve Spojeném království, Michael Žantovský.“ Nic extra překvapivého, ovšem… Jde přece o kliky.

Svoji reportáž bych zakončila malou prosbou, která mě během přednášky napadla. Jak víte, některá on-line zpravodajství jsou předplatitelná. Jednoduše platíte za to, že je čtete, stejně jako zaplatíte v trafice za výtisk. To se ovšem Češi nenaučili. Je to na volně přístupném internetu, tak proč bychom za to měli platit? Proto, aby média vydělávala a mohla nám přinášet nového informace, po kterých prahneme. Tak prosím, pokud čtete na internetu pravidelně nějaký deník či týdeník, předplaťte si jej.

 

Zdroj titulní fotografie: