Máme za sebou více než rok strávený ve svých příbytcích. Já, původně dítě z vesnice z velkého domu s obrovskou zahradou, všechny lockdowny a karantény a nouzové stavy trávím v bytě. Proto mě nepřestává překvapovat, obzvlášť teď, v době, kdy jsme doma pořád, kolik typů sousedů existuje.

Do bytu jsem se přestěhovala, když jsem šla do druháku na výšku. Pochopila jsem, že pokud chci mít nějaký osobní život, každodenní dojíždění, které zabere dohromady asi tři hodiny, a to pouze v případě, že nic nemá zpoždění, není úplně cesta. Po přestěhování se do bytu jsem poměrně brzy zjistila, že v paneláku ve městě sice neznáte své sousedy jménem, dokonce mnohdy ani netušíte, jak vypadají, ale zato dokážete dokonale odhadnout jejich denní rutiny.

Momentálně tak všichni sousedi zahájili rekonstrukce. Takže místo toho, aby v tichosti seděli doma a četli si knížku, když očividně nemají nic na práci, vždy v ten nejméně vhodný okamžik začnou vrtat do panelu nebo trhat parkety. Někdy mám pocit, že znají můj rozvrh a když mi online schůzka začíná ve 14:00 a končí v 15:30, tak to je přesně to okénko, kdy budou vrtat do zdi, u které mám počítač. Jamile stisknu tlačítko opustit schůzku, v 15:31, sousedi mají práci hotovou a vrtat budou až druhý den, jakmile mi začne další schůzka. Opravdoví experti jsou ti, kteří se rozhodnou pracovat spíše až k večeru, a tak si hlasité broušení podlahy naplánují na 20:30.

Někteří se zase rozhodli experimentovat v kuchyni. A tak se skrze stoupačky celým domem denně line vůně přepáleného oleje nebo ryb, které by jen podle čichu určitě nikdo jíst neměl. Stoupačky jsou obecně kouzelným panelákovým nástrojem, jak nahlédnout do sousedovic kuchyně. Takto jsem se například dozvěděla od pána, co bydlí nad námi, že pokud jeho manželka ještě jednou udělá sekanou, tak už ji fakt zabije, protože se to nedá furt „žrát“.

Co nezaslechnete stoupačkami, zaslechnete skrz zeď. Aniž bych chtěla, věděla jsem, co se děje ve vztahu páru, který bydlel ve vedlejším bytě. Vedli spolu tak hlasité rozhovory, že jim bylo rozumět i z místnosti, která přímo nesousedila s jejich bytem. Ona pořád seděla doma, čekala na něj a on se někde tahal. Ani nezavolal. Zlomil jí srdce a ona ho nenáviděla. To jsem si poslechla průměrně tak třikrát týdně. Bohužel ale znám jen její verzi, on se vyjadřoval tišeji, tak jsem slyšela, že se sem tam snažil něco odpovědět, ale nikdy jsem nezachytila, co přesně říkal.