František Solař se v kultuře pohybuje už od dětství. Tancuje, hraje v orchestru a aktivně se angažuje v kulturním dění. Poté, co odmaturoval na hlučínském gymnáziu se vydal do Prahy na DAMU, kde studuje produkci. Už jako student druhého ročníku aktivně uplatňuje získané vědomosti v praxi.

Ty studuješ produkci, co je vlastně úkolem producenta?

Producent funguje podobně jako manažer. Samozřejmě záleží, jestli je to producent filmový, divadelní nebo úplně jiný. Konkrétně se to liší případ od případu. Všeobecně ale producent zaštiťuje celý projekt, funguje jako mozek, určuje směr a přichází s představou, jak by vše mělo ve finále vypadat.

Na Valentýna jsi v Hlučíně pořádal akci s názvem Oživujeme výlohy, můžeš stručně popsat, o co šlo?

Během lockdownu nemůže být živá kultura, i co se týče divadla, filmu atp. Je to ztráta jak pro umělce, tak pro diváky. V tomto ohledu mě inspiroval soubor Cirk la putyka, který vede iniciativu Kulturu nezastavíš, kdy se snaží pomocí různých akcí, s respektem ke všem opatřením, zprostředkovat kulturu lidem. Jednou z věcí, které dělali, byla akce, kdy právě oživovali výlohy. V určitých podnicích v centru Prahy byl nějaký umělec, který vystupoval ve výloze. To byla inspirace, díky které jsem si řekl, že by to šlo přenést i do Hlučína. Připadá mi to jako skvělá myšlenka, která může mnoho lidí potěšit.

V hlučínském provedení akce „Oživujeme výlohy“ byly použity konkrétně čtyři výlohy, jaké umělce tam mohli kolemjdoucí spatřit?

V jedné výloze byla živá hudba – dvě slečny, které hrály na housle a na klavír. V další výloze byli dva kluci, kteří si každých deset minut vylosovali jedno náhodné kontroverzní téma, o kterém diskutovali, jiná výloha zase patřila kouzelníkovi a v poslední byl DJ.

Marketingová komunikace celého projektu byla zveřejněna cca 24 hodin před samotným pořádáním. Proč tomu tak bylo?

Zveřejnil jsem promo na akci den předem na sociálních sítích a stejně tak to udělaly podniky, které byly do akce zapojeny. Důvod byl prostý, celá akce samozřejmě musela respektovat všechna platná vládní nařízení, a proto do poslední chvíle nebylo 100% jisté, jestli akce proběhne. Další důvod byl ten, že kdyby se to propagovalo dlouho před samotným konáním, mohlo se o tom začít hodně diskutovat, což by ve finále vedlo k tomu, že se akce zruší sama. Tenhle způsob komunikace byl dobrý, velký dosah to mělo i při zveřejnění na místních diskusních fórech, a tak se podařilo propagovat celou akci napříč Hlučínem.

S jakými ohlasy se akce setkala?

Ohlasy byly v mnoha ohledech perfektní, odezva byla skvělá i na sociálních sítích a všichni lidé si to chválili. Někteří mi dali i později během týdne vědět, jak moc se jim to líbilo.

Tohle ale nebyla první kulturní akce, kterou jsi pořádal. Jaké byly ty předchozí?

Začátkem července jsem dělal první větší věc. Byla to hudební akce na hlučínském jezeře a je za ní trošku složitější příběh. Kdysi pod sebou měli studenti hlučínského gymnázia Majáles, který však postupem času zanikl. Poté se začala pořádat studentská akce GymplFest, která se ale v roce 2020 nekonala. Chtěl jsem pořádat akci ve stejném duchu, tak mě to donutilo se do toho pustit. Potom jsem ještě na konci léta dělal v Hlučíně další hudební akci, tentokrát v trochu jiném stylu, protože to bylo v centru města, což mělo vliv na celou atmosféru. Přičemž na té druhé akci měly prostor i lokální podniky, které to v poslední době taky neměly jednoduché. Oba eventy měly poměrně velký úspěch a pozitivní ohlasy. Jinak taky pracuji na divadelních projektech, podílel jsem se na Carmen – Site-specific, což bylo divadelní představení skupiny Saltatores s živou hudbou a celé se odehrávalo venku, na nádvoří hlučínské radnice.

Máš v plánu pořádat ještě nějakou další akci?

Od ledna připravuji dva projekty, první z nich je tanečně činoherní videoinscenace, která měla mít premiéru v druhé polovině března, ovšem kvůli aktuální situaci jsme museli odsunout zkoušení. Chystá se i velké představení na konec června (něco ve stylu Shakespearovských slavností) a co se týče hudební produkce, jsem připraven něco rozjet hned, když to půjde. Předběžně počítám s tím, že by něco šlo pořádat o prázdninách – mohla by to být zase hudební akce. Chci, aby mi to bylo blízké, tudíž to bude hodně osobité. Samozřejmě, v této době není možné moc plánovat dopředu, tak uvidíme, co bude.

O kultuře se dá nadneseně říct, že pozvedá ducha a je to takové přirozené antidepresivum.

Kulturní život v této době hodně ztrácí, jaký je na to tvůj pohled?

Já si myslím, že nejvíc ztrácejí lidi. Kultura sama o sobě bude vždycky. Lidé totiž podle mě pomalu ztrácí na psychice a na „lidství.“ O kultuře se dá nadneseně říct, že pozvedá ducha a je to takové přirozené antidepresivum. Je vidět, že se někteří umělci dokážou na situaci dobře adaptovat, ale netroufám si říct, co se bude odehrávat v rámci příštích měsíců a let. Kulturní business sám o sobě hodně ztrácí. Ale myslím si, že celá aktuální situace může nakopnout kulturu správným směrem, protože většina našich divadel v sobě ještě nese přežitky komunismu. Byla tu snaha dělat normy i na divadlo. V určité míře můžeme dodnes vidět vliv komunismu v téhle sféře a podle mě je třeba tenhle systém překopat.

Co je podle tebe třeba změnit na českém divadle?

Pokud se bavíme o divadle jako o instituci, tak mě napadají dvě zásadní věci. Divadlům, která jsou zřizována městy a kraji, by se měla vzít část peněz, které pravidelně dostávají, ale zároveň by se jim měly rozvázat ruce. Jednoduše se to dá vysvětlit tak, že by divadla měla motivaci generovat zisk. Zároveň většina těchto institucí spadá pod příspěvkové organizace, což je pro ně právně složité. Je potřeba jednodušší legislativa, převedl bych divadla z příspěvkových organizací na jinou novou právnickou osobu, pro kterou by vše bylo jednodušší. Zároveň bych dal nezávislým divadlům možnost požádat o podporu na více let dopředu, aby měla také nějakou jistotu a mohla plánovat na větší časový úsek.

Máš nějaký dlouhodobý sen, co se týče divadla?

Nevím, kam mě to pošle, ale pokud bych chtěl něco dělat, tak bych si přál vlastní scénu, menší jednosouborové divadlo. Tohle může popisem připomínat Divadlo Mír, ale nebylo by stejného zaměření. Chtěl bych autorskou tvorbu, laděním by to byl komediální žánr, ale v jiném stylu. Rád bych se angažoval i mimo divadlo, v rámci eventové a festivalové tvorby, případně videoprodukce.

Zdroj fotografií: Archív respondenta