Ing. Kateřina Kupková je absolventka Ekonomické fakulty VŠB – TUO. Postupně se propracovala až na manažerskou pozici ve firmě, která z přírodních surovin vyrábí buničinu. Jaké to pro ni je, být ženou na vrcholné pozici? Setkává se s nějakými stereotypy? Na co by se, podle ní, měli studenti zaměřit už během studií, aby byli připraveni do praxe? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru, který vedla Eva Molnárová.

Studovala jste na Ekonomické fakultě Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. Jak na své studium vzpomínáte?

Na studijní léta se vzpomíná vždy trochu s nostalgií, úsměvem a pocitem, že vše je to už hodně dávno. V paměti mi zůstávají spolužáci a také kantoři. Především Ti, kteří byli výjimeční, ať už zkušenostmi, znalostmi nebo přístupem k výuce. Na Vysoké škole báňské jsem studovala od roku 1991. Nejdříve jsem absolvovala bakalářské studium a následně katedru Národohospodářství. Moje studia začala dva roky po Sametové revoluci. Ekonomické prostředí bylo v té době turbulentní se všemi výhodami a nevýhodami zavádění tržní ekonomiky, takže jsem se učila nové věci, které se zrovna v realitě také děly.

Podle mého názoru, však všechny znalosti, které Vám škola dá, můžete v praxi určitým způsobem uplatnit.

Vašim oborem bylo Národní hospodářství. Proč jste si vybrala právě tento obor? Podařilo se vám nabité znalosti použít v praxi?

Na ekonomickou fakultu jsem nastoupila po studiu Střední školy ekonomické. SEŠ mi dala velmi dobrý základ pro uplatnění v oblasti podnikové ekonomiky. Asi proto jsem tíhla k tomu poznat prostředí makroekonomiky a národohospodářství a po bakalářském studiu jsem si tedy vybrala fakultu Národohospodářství.

Samozřejmě, že výběr specializace je důležitý a měl by se co nejvíce blížit oboru, kterému se chcete v budoucnu věnovat. Podle mého názoru, však všechny znalosti, které Vám škola dá, můžete v praxi určitým způsobem uplatnit. Jen je třeba najít odpovídající vazby a propojení mezi podnikovou a makroekonomikou. Těch je mnoho. V mém případě jsem využila znalosti zákonitostí v oblasti bankovnictví, trhu práce, měnového trhu a další.

Studenti a absolventi musí být připraveni na to, že se budou muset i po studiu dále vzdělávat, pokud chtějí uspět a posunovat se dále v karierním žebříčku.

Na co by se, podle vás, měli studenti zaměřit už během studií, aby byli připraveni do praxe? Jinými slovy, co je dnes dobré umět, abychom uspěli na trhu práce?

Ve srovnání s dobou mých studií si myslím, že studenti mají dnes podstatně více možností, jak získávat znalosti a zkušenosti před tím, než se dostanou do praxe. Zahraniční studijní pobyty, výměna zkušeností s jinými univerzitami, spolupráce s podnikovou praxí a mnohé jiné. Tyto možnosti by měli studenti určitě využít. Absolutní nutností je výborná znalost minimálně jednoho cizího jazyka, bez toho na trhu práce neuspějete. Absolvování vysoké školy je předpoklad a pouze prvním stupínkem při vstupu do praxe. Studenti a absolventi musí být připraveni na to, že se budou muset i po studiu dále vzdělávat, pokud chtějí uspět a posunovat se dále v karierním žebříčku. Samozřejmě je výhodou, když mají studenti alespoň nějakou zkušenost z praxe. Nicméně podniky a firmy, které o absolventy skutečně stojí, jsou připraveny investovat do jejich dalšího vzdělání a zvyšování kvalifikace. Po absolventech se pak žádá, aby byli ochotní se vzdělávat, pracovat na projektech, být flexibilní co se týče pracovní doby nebo místa práce. V Lenzing Biocel Paskov máme s absolventy v současnosti velmi dobrou zkušenost.

Jaká byla vaše cesta k manažerským pozicím?

Po vysoké škole jsem nastoupila do mezinárodní auditorské společnosti, kde jsem strávila pět velmi intenzivních let. Vystudovala jsem ACCA a pracovala na mnoha projektech. Získala jsem zkušenosti s vedením menšího týmu lidí. Poté jsem nastoupila do společnosti Biocel Paskov a s touto firmou jsem spojila svou dosavadní kariéru. Na začátku jsem pracovala jako manažer controllingu. Podnikový controlling je jedno z oddělení firmy, které všem ekonomům doporučuji. Tady se totiž scházejí všechny důležité informace a vyhodnocují se podnikové záměry. Zde získáte velkou zkušenost s podnikovým a finančním řízením. Po sedmi letech v controllingu jsem se stala finanční ředitelkou firmy. V mezičase Biocel změnil majitele a firmu koupila nadnárodní rakouská společnost Lenzing. V mnoha případech se změnou majitele dochází také k výměně vyššího managementu firmy a nastupuje management nový. U mě to bylo obráceně. Nový majitel společnosti se rozhodl, že mě ponechá na pozici finanční ředitelky, a navíc mě jmenoval do představenstva firmy. Od roku 2020 jsem Generální ředitelkou a předsedkyní představenstva společnosti Lenzing Biocel Paskov a.s.

Dnes jsou ženy úspěšné na pozicích, které v minulosti většinou vykonávali muži.

Jako žena ve světě vrcholového managementu – myslíte si, že stereotyp, že žena na vrcholové pozice nepatří, je už překonaný, nebo se s ním stále setkáváte?

Myslím, že jsme na velmi dobré cestě, abychom mohli říct, že tento názor je již překonaný. Znám mnoho manažerů mužů, kteří podporují ženy v jejich kariérním růstu a věří v jejich schopnosti. Můžu ale říct, že znám takové, kteří mají názor jiný, je jich ale menšina. V mém případě musím říct, že jsem měla obrovské štěstí na kolegy a nadřízené muže. Se všemi se mi velmi dobře spolupracovalo. Základem všeho byla vzájemná důvěra a ochota spolupracovat a předávat ostatním zkušenosti. Dnes jsou ženy úspěšné na pozicích, které v minulosti většinou vykonávali muži. V naší firmě pracují ženy například na pozici technoložky výroby, vedoucí výroby buničiny nebo manažerky bezpečnosti. A všechny z nich jsou velmi úspěšné. Ráda bych však zdůraznila, že nejsem příznivce jakýchkoliv normativů při obsazování žen do manažerských pozic. Dle mého názoru by měla rozhodovat kvalifikace a schopnosti a je jedno, zda je to muž či žena.

Na druhou stranu pro ženu v tomto oboru může být náročnější skloubit pracovní a rodinný život. Jak se vám to daří? Máte nějaký osvědčený recept?

Osvědčený a jednoduchý recept neexistuje. Každý si musí svůj život zorganizovat tak, aby se mu žilo dobře a podle vlastních představ. Skloubit náročnou práci a rodinný život není jednoduché.  V mém případě si neumím představit, že bych se mohla své práci plně věnovat bez výrazné podpory manžela a rodiny.

Zdroj fotografie: archív respondenta