Když jsem uvažoval nad tím, jak bych popsal svůj první semestr na vysoké škole, nevěděl jsem kde a jak začít. Určitě to nebylo tak, jak si asi každý představoval. Poznávání nových lidí na pivku po škole nahradily sociální sítě, tělocvik jsme vyměnili za Netflix a učitele poznali pouze po hlase. Ale co když to i přesto přineslo něco pozitivního?

Když jsem úspěšně v koronavirových podmínkách zvládnul maturitu, začínal jsem se víc a víc těšit na vysokou školu. Střední jsem úplně moc nemusel, a proto jsem se těšil na to, že  poznám nové lidí a nový přístup ke studiu. Bohužel za ty první dva týdny, co jsem měl možnost studovat prezenčně, jsem poznal opravdu jen pár lidí a nestihl se vžít do nového způsobu studia. Když už později zavřeli i podniky, tak jsme to se spolužáky nemohli ani prodiskutovat.

Od vysoké školy jsem očekával mnoho. Hlavně jsem se bál nového přístupu pedagogů, každý mi totiž říkal, že už to nebude tak snadné jako na střední škole. Naštěstí realita nebyla tak tvrdá. Vystudoval jsem obor informační technologie, a proto jsem se ekonomie poměrně bál. Z toho důvodu jsem  si vybral kombinaci, a to studijní specializaci Informatika v ekonomice, abych měl alespoň k něčemu blízko. Teď jsem ale vděčný za předměty týkající se ekonomie. Našel jsem si v tom mnoho věcí, které mě opravdu baví. Čeho jsem se na vysoké škole bál byl způsob vyučování. Samozřejmě se to teď těžko hodnotí, když výuka probíhá distančně, ale i přesto vidím snahu učitelů podávat informace co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji. Každý předmět byl ale vyučován jiným způsobem. Například matematika mi vyhovovala ze všech předmětů nejméně. Přednášky kvůli vysokému počtu studentů byly nahrávány a poté nasdíleny. Cvičení nám byla posílána e-mailem ve formě PDF, takže jsme byli odkázání na samostudium. Učitelé ale tento nevyhovující způsob vylepšili pravidelnými schůzkami pomocí aplikace MS Teams, kde se studenti mohli vždy zeptat na nejasnosti. Předmět, který mi naopak vyhovoval nejvíce byly finance. Troufnu si říct, že jsem si zvolil skvělého pedagoga, se kterým mě výuka bavila. Občasné vyvolávání bylo místy stresující, ale naopak jsem si uvědomil, že i špatná odpověď je odpověď. Lepší než sedět v koutě a mlčet. Nejvíce mě naopak zklamal tělocvik. Na střední jsem se na hodiny tělocviku těšil nejvíce i přes to, že jsem studoval informační technologie. Když jsem zjistil, že se budu moct věnovat konkrétně jednomu sportu, tak jsem byl nadšený. Bohužel, zápal pro tento předmět byl uhašen současnou situací. Doufám, že než dostuduji, budu si moct se spolužáky fotbálek v tělocvičně zahrát.

Poměrně velkou nevýhodou je nedostatek kontaktu se spolužáky a pedagogy. Řešit vše přes počítače se po nějaké době projevilo jako problém. Často jsem seděl u notebooku a přemýšlel dlouze, jak zformulovat dotaz, který jsem na učitele měl. Jednou se mi stalo, že jsme se s pedagogem prostřednictvím e-mailu nemohli domluvit, a hlavně ani pochopit. Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec jsme našli řešení.

Později jsem začal pociťovat poměrně velkou lenost. Udržet pozornost při vyučování prostřednictvím videohovorů začalo být obtížné.

Nejvíce jsem se obával zkouškového období. Na střední škole nic takového nebylo. Jediné, co by se k tomu dalo trochu přirovnat je maturita. Alespoň tak mi to vždy popisovaly vyšší ročníky. No a kdo by chtěl každý semestr dělat maturitu. Bohužel nastal kritický moment. Začínal jsem zjišťovat, že mé zápisky nebyly plnohodnotné a z prezentací od pedagogů se učilo velmi těžce. Naštěstí spolužáci byli velice ochotní a půjčili mi své zápisky, které jsem si přepracoval a zápočty pak zdárně dokončil. Když jsem si myslel, že po zápočtech mám vyhráno, tak přišly zkoušky. Tady jsem poměrně podcenil pár předmětů. Konkrétně to byly finance, matematika a podniková ekonomika. Tyto předměty jsem sice zvládnul, ale až na druhý pokus. Příště už to snad bude lepší.

Věřím, že v druhém semestru budu moct dohnat to, co jsem nestihl teď. Poznat více lidí, lépe se soustředit na učivo, sportovat a užívat si studentského života.

Zdroj úvodní fotografie: Pixabay.com