Daniel Sliž je manažerem společnosti Linde Gas, která se už řadu let zabývá technickými plyny. Mimo to je členem Elite klubu České manažerské asociace. V následujícím rozhovoru se dozvíte například to, jak si zkušený manažer představuje ideální svět, či co je potřeba ovládat, pokud chcete být ve své práci úspěšní. Rozhovor vedla Eva Molnárová.

Vaší alma mater je Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Co jste zde studoval?

Vyrůstal jsem v 80. letech, kdy se kladl důraz zejména na technické znalosti a dovednosti, k nimž jsem tíhnul i já. Hodně mě zajímala matematika a fyzika. Vždy jsem měl tendenci proniknout do technických detailů, navrhovat a tvořit nové věci, takže jsem tehdy, po technické střední škole, bez dlouhého přemýšlení či úvah pokračoval na fakultě strojní, kde jsem si vybral obor Dopravní a manipulační technika. Tento obor byl zaměřený na výpočty a návrhy různých ocelových konstrukcí či jeřábů. V té době se už také při těchto návrzích začaly využívat počítače, i když z dnešního pohledu se jednalo spíše o úsměvné programy. Paradoxně jsem ale nakonec v oboru zůstal pouze rok po škole.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta? Byl byste nyní jiným studentem, než jakým jste býval?

Jsem svým způsobem specifický ročník, který nastupoval na vysokou školu v roce 1990, jako první porevoluční. Příležitost studovat dostali tehdy poprvé opravdu všichni. Rozhodovalo pouze to, co umíš a znáš, bez ohledu na politickou příslušnost, sociální status či financování, což vytvořilo mezi námi studenty zdravou a potřebnou konkurenci, zejména v technických oborech. To mi dnes tak trochu chybí, společně s praktickou aplikací nabytých vědomostí. Ale spíše než jako nedostatek systému vzdělávání, toto vnímám jako přirozenou daň obrovskému rozvoji digitalizace či umělé inteligence. Dnešním studentům závidím možnosti, které všechny rychle dostupné informace a digitální nástroje nabízejí. Zároveň to v sobě skrývá velké nebezpečí potlačení vlastních invencí a analytického myšlení při práci s fakty, jejich chápání a vyvozování závěrů. Před studenty v dnešní době leží velký úkol efektivně využívat nabízející se technologie a zároveň si zachovat přehled o souvislostech, tak jak jsme byli nuceni v době našich studií my. O toto bych se hlavně snažil já, být studentem dnes.

Řadu let působíte jako manažer ve společnosti, která se zabývá technickými plyny. Co tato práce obnáší?

Jako manažer se pohybuji ve výrobní firmě v její tak trochu netypické oblasti. Mám na starosti centrum v Ropici u Třince, kde s pouhými 80 kolegy dálkově řídíme mnohamiliardové výrobní procesy technických plynů v lokalitách střední a východní Evropy a blízkého východu. Současně také zavádíme a zvyšujeme jejich digitalizaci a automatizaci těchto procesů. V poslední době nasazujeme i umělou inteligenci. Z manažerského pohledu tato práce obnáší zejména řízení a koordinaci globálních virtuálních týmů různých kultur. Její snad největší výzvou je umění motivovat kolegy na druhém konci světa pro aktivní podporu nezbytných technických inovací, neboť je statisticky doloženo, že uspělo pouze 20% z firem, které se vydaly na cestu digitalizace. Společným jmenovatelem tohoto úspěchu je zejména schopnost adaptovat vlastní zaměstnance a překonat obecně známou nechuť ke změně.

Dnešní manažer by měl místo kontroly a řízení stabilních procesů působit spíše jako stabilní průvodce turbulentním prostředím.

Dokázal byste říct, co je pro práci manažera nejdůležitější? Co by měl správný manažer podle vás ovládat?

Souvisí to s předchozí otázkou. V dnešním světě neustálých změn a překotného rozvoje by v zásadě měl ovládat dvě věci. Musí se umět v tomto prostředí sám orientovat, dokázat v té záplavě odlišit a zachytit skutečné nápady a směry s potenciálem. Ty poté efektivně začlenit do strategie a vymezit patřičný prostor k jejich implementaci. Zároveň by měl mít vlastnosti lídra, viditelně deklarovat plnou osobní podporu a přesvědčení o budoucím úspěchu. Musí těmto změnám sám věřit a umět motivovat ostatní k jejich podpoře. A to zdaleka ne jenom podřízené, ale obecně všechny firemní i vnější stakeholdery. Dnešní manažer by měl místo kontroly a řízení stabilních procesů působit spíše jako stabilní průvodce turbulentním prostředím.

Lidský pokrok a přežití bylo vždy formováno různorodou motivací a vlastnostmi.

Ve své práci často jednáte s lidmi, což nemusí být vždy jednoduché. Pokud byste si měl představit ideální svět, jak by se měli lidé změnit? Jaké jsou podle vás nejhorší lidské vlastnosti, se kterými se musíte potýkat?

Pokud si vypomůžeme technickým žargonem, tak chování ideálního plynu se dá jednoduše matematicky popsat, reálného však jen velice obtížně. Stejně tak je to s lidmi. Ideální svět by podle mě nebyl ten s pouze ušlechtilými lidskými vlastnostmi, to by přestal existovat. Lidský pokrok a přežití bylo vždy formováno různorodou motivací a vlastnostmi. V mé představě je ideální svět spojen spíše s transparentností, kdy si lidé vždy pevně stojí za svým přesvědčením a názory, ať už jsou jakékoliv. Trochu paradoxně i jako manažer považuji za jednu z nejhorších vlastností, z hlediska jednání s lidmi, jejich pokrytectví. Z pohledu firmy a businessu se na to váže chybějící sebeúcta a z ní pramenící nespolehlivost.

Kdybyste se měl pracovně věnovat jiné oblasti, která by to byla? Měl jste nějaký plán B?

Upřímně musím říct, že jsem měl obrovské štěstí, že mohu spolupracovat s vynikajícími a motivovanými kolegy, které jsem si navíc mohl sám vybrat, za což nepřestávám děkovat. Zároveň působíme i v oblasti, která má budoucnost. Pokud bych ale měl v průběhu kariéry udělat něco jinak, tak bych místo 25 let práce pro globální kapitál volil, po třeba 5-10 letech sbírání zkušeností, vlastní cestu a byznys, i když stále ve stejné oblasti. Ale dnes, po, nebojím se říct netradičním startupovém úspěchu v rámci korporátu, mám již tendenci spíše k postupnému předávaní štafety a sdílení myšlenek a pohledů s nastupující generací. Takže bych se pokusil nejspíše věnovat oblasti vzdělávání. Ostatně toto byl po celou dosavadní kariéru můj plán B.

Zdroj fotografie: Archív respondenta