Kdyby mi někdo řekl, že se budeme učit z pohodlí domova, bez zaplacení si soukromého učitele, asi bych se jen smál. No, směji se i teď, protože to, co se mi zdálo jako vtip, je bohužel realitou.

Častokrát jsem viděl ve filmech, že děti z bohatších rodin měly vlastního učitele, který docházel k nim domů a poskytoval výuku z pohodlí domova. Vždy jsem chtěl zkusit, jaké to je. Poprvé jsem měl možnost to zažít těsně před maturitou v letošním roce. Co si budeme. Asi to úplně nebylo to, co jsem si od toho sliboval. Maturitu jsem, ale úspěšně zvládnul. Jenže tím to neskončilo. Po druhé jsem měl možnost si to vyzkoušet při nástupu na vysokou školu. Teprve teď začal ten pořádný „horor“.

V prvním týdnu na vysoké škole jsem dostal virózu. Pro bezpečnost sebe i ostatních jsem proto zůstal doma, kdyby se náhodou jednalo o COVID-19. Skvělý začátek že? Naštěstí se ukázalo, že se opravdu jednalo o pouhou virózu, která je v podzimním období běžná. Hned následující týden jsem se mohl vrátit zpět, zdravý do školy. Bohužel, co se nestalo. Po dvou dnech, kdy jsem si užíval první krůčky na vysoké škole, nás poslali domů. Opět přišel čas na distanční výuku.

Když jsem chtěl vyzkoušet jaké to je se učit z pohodlí domova, došla mi jedna věc. Ty děti, které jsem sledoval ve filmech a kteří mají soukromé učitele, mají něco, co dělá velký rozdíl mezi jejich výukou a tou naši současnou. Ano, správně. Je to fyzický kontakt s vyučujícím. Ze začátku, když jsem se dozvěděl, že výuka bude probíhat z domova, byl jsem celkem rád. Ano, stydím se za to. Ale hned vysvětlím proč. Cesta autobusem do školy, trvá něco kolem hodiny, a i když mám vyučování až na devět, stejně si musím přivstat celkem brzy. Navíc, koho pořád baví přecpané autobusy. Dále jsem si myslel, že udělat si kávičku a k tomu chutnou snídani, a přitom být na hodině mikroekonomie bude skvělá věc. Bohužel jsem se mýlil.

Všechno, je úplně jinak. Fyzický kontakt s vyučujícími a spolužáky je jedna z velkých nevýhod. Co je, ale pro mě největší obtížností, je udržení pozornosti. Co si budeme, je neskutečně těžké vydržet hodinu a půl vnímat výklad učitele v předmětu, který je méně záživný, když máte možnost brouzdat po internetu, bez toho, aby si toho někdo všiml. No, a jelikož se blíží období zápočtových písemek, začíná na mě dopadat stres.

Co kdybychom ale tento můj první měsíc na vysoké škole zakončili něčím pozitivním. Naše fakulta má studentskou organizaci zvanou Sokolská33. Chtěl jsem začít studium na vysoké škole nějak výjimečně a více aktivněji než na střední. Zkusil jsem štěstí a projevil zájem o pozici redaktora ve studentské organizaci. A vyšlo to. Díky tomu jste měli právě možnost přečíst si můj článek o tom, jak se z mé pohádky o studiu na vysoké škole stal „horor“.

Zdroj úvodní fotografie: Pixabay.com