Láká vás vyjet studovat nebo pracovat do zahraničí? A co třeba Rakousko? Pokud vám tato myšlenka někdy proletěla hlavou, tak právě čtete ten správný článek. Ondřej Pešek, koordinátor projektu Do Rakouska na zkušenou, je na tuto zemi odborníkem. Prozradí vám, proč se tato země stala jeho láskou či jak projekt „na zkušenou“ funguje a co musíte udělat pro to, abyste si mohli sbalit kufry, sednout na vlak a pobýt nějakou dobu v zahraničí.

Mohl byste shrnout, jak projekt funguje?

Projekt Do Rakouska na zkušenou je skupina mladých lidí, kteří sdílejí své nadšení pro Rakousko. Většina z našich členů v Rakousku pobývala nebo stále ještě pobývá. Z toho také vyplývá, že každý z nás si udělal nějakou svou vlastní zkušenost, poznal jiné lidi. Všichni jsme si většinou prošli tím, že jsme přišli do cizí země a cizího prostředí, častokrát s bláhovou myšlenkou, že němčina je úplně v pohodě, což s rakouskými dialekty není vždy pravda. A prošli jsme zkušenostmi, o kterých by se dalo říct, že věděli bychom to předtím, bylo by to mnohem jednodušší. A to je i naším cílem, sdílet tyto zkušenosti a sdílet i svou síť kontaktů. Proto se stavíme do role takového kontaktního místa pro Rakousko a rádi poradíme a pomůžeme všem, kdo chtějí vyrazit do Rakouska.

Jde jen o to, jak je člověk motivovaný a přístupný.

Jak na tom musí být potenciální uchazeči s němčinou? Je nutné ji ovládat, nebo postačí angličtina?

Rozhodně asi není třeba chodit kolem horké kaše a je třeba rovnou říct, že němčinu by měl člověk ovládat. Ale jak jsem zmiňoval, prošli jsme si tím téměř všichni, že jsme přišli do Rakouska a koukali jsme jak puk, jakou řečí to vlastně tedy mluví. Na druhou stranu, Rakušáci jsou velmi přátelští, když k nim přistupujete s pokorou a respektujete jejich kulturu, tak vám pomůžou. To není až tak složité, protože jejich kultura je v podstatě stejná, jako ta naše, dokonce se mi stalo, že vypráví vtipy, které znám z češtiny.
Rozhodně ale i angličtina najde své uplatnění a myslím, že důkazem toho jsou i někteří naši členové, kteří v Rakousku dokonce žili a německy si zvládnou maximálně objednat v restauraci. Jde jen o to, jak je člověk motivovaný a přístupný. Asi nesmí mít člověk úplně nenávist k němčině, protože to by asi nebylo dobré, ale jinak všechno je možné. Znám dokonce i případy, kdy lidé neuměli nic, ani německy, ani anglicky, a během let se naučili německy líp než místní.

Pokud by se někdo rozhodl vyjet na pracovní stáž, z jakých pracovních pozic může vybírat?

Já si myslím, že ta nabídka je de facto neomezená. Jde jen o schopnosti daného člověka, kdy musí soupeřit mezi ostatními rodilými Rakušany, což zní náročně, ale není. Obecně je nabídka velmi pestrá a velké rakouské firmy chápou svou odpovědnost a vidí to jako příležitost přitáhnout a ukotvit si budoucí pracovníky, takže stáže a praxe často bývají velmi zajímavé. Čím zajímavější stáž, tím je ovšem pravděpodobnější, že nebude placená. Na druhou stranu, řekl bych, že velká většina stáží je nějakým způsobem placená, na což také dohlíží poměrně přísný rakouský zákoník práce.

A možnosti pro ty, kteří chtějí odjet studovat?

Myslím si, že překážky studia v Rakousku jsou převážně mentální. Já jsem slyšel už tolik výmluv, které byly evidentní lží, avšak největší problém byl, že jim jejich samotní autoři věřili natolik, že to pro ně byl obraz reality. Výmluvy typu „Vždyť je to hrozně daleko“ nebo „Já neumím německy“ slýchávám poměrně často, ačkoliv mi to říkají lidé, kteří mají do Vídně blíž než do Prahy, nebo lidé, co se učí už 9 let německy.
Co se samotných studijních oborů týče, tak ta nabídka je velmi široká a díky lehké odlišnosti systému terciárního vzdělávání je možnost studovat i na tzv. Hochschulen, což u nás jsou VOŠ, kde v Rakousku máte možnost získat kvalitní vzdělání orientované na praxi ukončené magisterským titulem v často zajímavých inovativních oborech. Samozřejmě i rakouské univerzity jsou častokrát špičkami v různých odvětvích a jistě každý zná kliniku v Innsbrucku, kde byl operován i Václav Havel a která má svou vlastní univerzitu medicíny.

V rámci projektu nabízíte vyjet do Rakouska také jako dobrovolník. V jakých oblastech se dá dobrovolničit? 

To je velmi opomínaná možnost a mně osobně se ta možnost vyjet na dobrovolnický pobyt hrozně líbí. Spousta z vašich čtenářů určitě ráda cestuje a spousta z nich má jako první výmluvu: „No jo, ale to stojí hrozně peněz.“ Jenže nemusí. Stačí si najít dobrovolnický pobyt, kde třeba 3–4 h denně pracujete a pak máte volno. Jde třeba o sekání trávy na horských loukách, stavění zničených skanzenů nebo i třeba hlídání dětí, těch možností je spousta.
Výhodou je, že vám organizátoři těchto dobrovolnických akcí zaplatí ubytování, stravu, často třeba i cestu, to záleží vždy na organizátorovi a typu dobrovolnické akce.

Čím vás osobně Rakousko okouzlilo?

Já žiju v Innsbrucku, v hlavním městě Tyrolska. Když sedím za stolem, tak vidím dvoutisícové vrcholky doslova na dosah. Kde tohle najdu? (smích) Je to zvláštní, ale cítím se tu jako doma, a to hned od samotného počátku. Kamarádi mi vždycky říkají: „No jo, to tvoje Rakousko, tam je všechno růžový…“ Ale není a nerad bych to tak prezentoval. Je spousta věcí, které máme v Česku mnohem lepší. Ale stále se tu cítím spokojenější. Miluju hory a není nic úžasnějšího než vstát, vyjít si nahoru na výšlap, ve 12 jste zpátky dole a dáte rychlý oběd, převléknete se a ve 13:30 sedíte ve škole na přednášce. Člověk má sport, výhledy a školu v jednom dni, a když po přednášce zajdete se spolužáky na jedno, tak i zábavu. V létě jsem chodil na brigádu a v 17:00 jsem se již koupal v přírodním jezeře, které je přímo v Innsbrucku a plavete si s výhledem na hory. V neposlední řadě to je ten styl života. Všichni v Innsbrucku jezdí na kole, ale to je nejen v Innsbrucku, ale i v Linzi, Vídni, Grazu, všude jezdí lidé na kole místo MHD a to je super.
Shrnu-li to, tak to jsou drobnosti, které ve svém důsledku skládají obraz, který mě prostě baví.

Zdroj titulní fotografie: reflex.cz
Zdroj ostatních fotografií: archív respondenta