Na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava již řadu let funguje Akademický pěvecký sbor (APS). Pro ty, kteří jej sledujete, ale i pro ty, kteří jste se o něm dozvěděli právě teď, jsme připravili rozhovor se zástupci sboru. Jsou jimi dirigent Adam Sedlický a prezidentka pěveckého sboru Martina Hanelová. Společně vám představí činnost, úspěchy, repertoár sboru a mnohé další.

Mohla byste stručně popsat, na jaký popud a kdy vznikl APS VŠB-TUO?

APS VŠB-TUO vzniklo v roce 2007 přirozenou věkovou proměnou. Začínali jsme na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Porubě, postupem času jsme odrostli věkové kategorii do 18 let a gymnaziálním soutěžím. Padlo tedy rozhodnutí začít spolupracovat s univerzitou, a ta spolupráce trvá již 13 let. Volba pro VŠB-TUO byla díky členům, kteří zde studovali. Ne všichni jsme však byli studenti VŠB, nicméně už v té době jsme sdružovali studenty obou ostravských univerzit. Co se týká sestavy Akademického pěveckého sboru, věkově se náš průměr zvyšuje, ale má to velmi pozitivní vliv na zvuk sboru. Vyzrálé hlasy kombinujeme s těmi stejně kvalitními, ale mladšími.

Co podle vás patří do pěti největších úspěchů, které APS získal za dobu svého působení?

Mezi naše největší úspěchy řadíme 2. místo na mezinárodní soutěži v rakouském Spittalu (2019), kde se vybírají sbory z celého světa a mezi takovou konkurencí, s jakou jsme se setkali, je toto náš nejlepší úspěch vůbec. Zapůjčili jsme si kroje ze souboru Heleny Salichové, který působí na VŠB-TUO a náš dirigent a umělecký vedoucí Adam Sedlický vybral velmi působivou dramaturgii. Vše tohle dohromady a pod jeho vedením zafungovalo na porotu. Sama musím říct, že takový aplaus a atmosféru v publiku jsem ještě nezažila.  Zmíním ještě z posledních let absolutní vítězství na slovenské soutěži Voce Magna (2018), kde náš dirigent získal také ocenění za dirigentský výkon a možnost zazpívat si již podruhé v pražském Rudolfinu na festivalu Festa Academica v roce 2017.

Vůbec úspěch, mimo koncertní pódia, bylo před pěti lety najít toho pravého, nového dirigenta. Osud pracuje, náhody se dějí, na jednom koncertě pod jeho vedením jsme zpívali Českou mši vánoční a už tehdy padla myšlenka Adama oslovit. Což řadím mezi svá nejlepší rozhodnutí pro sbor vůbec. Zpěváky to posunulo dále a pod jeho profesionálním vedením nám otevřel zase jiné dveře do sborového světa.

Jaký žánr mohou posluchači čekat, když se rozhodnou navštívit vaše vystoupení?

Pokud není naše vystoupení nijak zaměřené, tak od nás můžete většinou slyšet starou hudbu, hudbu duchovní, skladby na lidové texty. Tohle nám sedí, což mohou potvrdit už zmíněné úspěchy na soutěžích.

Z každé skupinky máme perličky, které svým vtipným textem nebo hudebním zpracováním osloví každého v publiku. Věnujeme se klasické sborové hudbě, která potřebuje i náročného posluchače, ale máme mezi „svými“ posluchači i ty běžné, a ti také ocení kvalitní hudbu.

Je to výzva, intenzivní příprava, každý člen na takových akcích pěvecky vyroste.

Mohla byste zhodnotit, jak přitažlivé jsou pěvecké sbory pro mladou generaci? Je „cool“ být ve sboru, nebo se naopak potýkáte s nedostatkem nováčků?

Mám takovou zkušenost, kdy se potencionální členové ozývají v průběhu roku, protože jim zpívání ve sboru chybí a rádi by opět začali. Z toho je znát, že pokud přičichnete ke sborovému zpívání a najdete ten nejlepší sbor pro vás, už to z hlavy nedostanete. A je jedno, kolik vám je let. Znám představy mladé generace, ale i té starší, kdy je odrazuje a lekají se repertoáru sborů, dříny, nutnosti chodit na zkoušky…

Pak jsou ale lidi jako já, kteří milují hudbu a zpěv, a právě kvůli našemu repertoáru ve sboru jsem. Ani se nenadějete a stane se jako u mě, že se kdysi koníček stal aktivitou, kterou řadím v důležitosti vedle svého povolání, kde se také věnuji hudbě. K tomu jen doplním, že se můžete dostat k organizování různých aktivit, načerpáte zkušenosti, které zase použijete dále.

Lákáme na možnosti cestování, dostanete se díky organizátorům blíž k dané kultuře. Sami si vymýšlíme výlety, ať to máme i s bližším poznáváním. Za dobu existence APS jsme procestovali Evropu, podívali se i před deseti lety do Argentiny. Než začala koronakrize, tak jsem řešila víza a letenky na festival do Číny, kam si nás na základě životopisu a nahrávek sami vybrali přes evropské společenství pěveckých sborů. Je to výzva, intenzivní příprava, každý člen na takových akcích pěvecky vyroste.

Jak zkoušíte v průběhu korona krize?

V průběhu korona krize jsme nepodnikali nic speciálního. Ale hned jak nastala příležitost, naskočili jsme na naše středeční zkoušky a doháněli ztracený čas. Oprašovali jsme zaběhnutý repertoár a cvičili nové kousky. Bohužel to, co nastalo v poslední době se zákazem zpěvu, nás opět odstřihlo od naší práce. Zmařilo to přípravy na možné akce a koncerty, veškerá naše práce je k ničemu. Samozřejmě díky opatřením samotné soutěže a festivaly své akce ruší. Nedokážu si představit problémy s tím spojené.

Adam Sedlický je dirigentem APS od roku 2015. Adame, jak jste se ze Žiliny, kde jste studoval konzervatoř, dostal až do Ostravy k dirigování akademického sboru?

Počas štúdia na Vysokej škole múzických umení v Bratislave som dostal ponuku stať sa šéfdirigentom Moravskoslezskej sinfonietty – orchestrálnej akadémie pre študentov stredných a vysokých škôl. V decembri 2014 som s týmto orchestrom dirigoval Vianočnú omšu od J. J. Ryby, kde participujúci miešaný zbor bol práve APS. So zborom sme si hneď „padli do oka“ a od januára nasledujúceho roka som sa stal ich dirigentom a umeleckým vedúcim.

Mohl byste popsat, jak vypadá typický den dirigenta? V čem je jiný v porovnání s typickým dnem běžného smrtelníka?

Myslím si, že môj deň sa nijako zásadne nelíši od dní iných ľudí. Ak mám dopredu naplánované akcie (NDM Ostrava, Symfonický orchester Slovenského rozhlasu, APS…), musím si dať obrovský pozor na to, aby som sa na všetky akcie dôsledne pripravil. Jednotlivé partitúry musím študovať s väčším časovým predstihom, aby moja predstava, celková koncepcia a nadhľad nad daným dielom boli na adekvátnej úrovni.

Zdroj fotografií: Archív respondentky