Nedávno jsem v televizi zaregistroval 130. konání Velké pardubické, a tak jsem si řekl, že se konečně podívám na tu všemi známou dostihovou soutěž. Nestačil jsem se divit. Nejenže jsem měl plno otázek, například, proč se kůň jmenuje No Time To Lose, namísto Poník Toník, ale nestačil jsem se divit, jak nebezpečná soutěž to je. V momentě, kdy jsem při tomto závodě viděl umřít koně, jsem se o to začal více zajímat.

Velká pardubická je soutěž s dlouholetou tradicí. Vychází z historické činnosti, kterou byl hon na zvěř. Tento hon má počátky v Anglii. Lovci oblečeni v barevných kabátcích sedící na koni pronásledovali zvěř a překonávali při tom různé překážky. První závod se uskutečnil v roce 1836. Později se tyto závody přesunuly do Pardubic, díky krajině, která připomínala anglický park. V Pardubicích byla první dostihová dráha vybudována v roce 1856. První Velká pardubická se běžela 5. listopadu 1874. Na startu stálo tehdy 14 koní. Dnes se jich účastní 15-25.

Dostihová dráha měří 6 900 metrů a má 31 překážek. Koně závod běží zhruba 9-10 minut. Velké pardubické se mohou zúčastnit pouze koně, kteří mají 6 a více let. Jezdci se musí kvalifikovat v jednom ze čtyř kvalifikačních dostihů nebo v dostizích v rámci Crystal cupu.

Vítěz Velké pardubické 2020 Lukáš Matuský
zdroj: webová stránka isport.cz

Co mě vždy zajímalo byla jména závodních koní. Má sestra je milovníkem těchto zvířat a před pár lety si jednoho pořídila. Jmenoval se Chris Bond. Nikdy jsem nepochopil, kdo koním dává jména a proč se jmenují tak vznešeně. Zjistil jsem, že pokud je hříbě klisna, jméno začíná počátečním písmenem jména po matce. Pokud se jedná o hřebce, jméno začíná počátečním písmenem jména po otci. Narazil jsem na pár vtipných případů, kdy počáteční písmeno bylo D a jména hříbat byla například Deprese, Delegace, Depilace. Kdoví, co stojí za takovýmto pojmenováním.

Co mě ale zajímalo mnohem více, byla častá úmrtí koní při dostihovém závodu. Nejčastější úmrtí bývají na překážce zvané Velký Taxisův příkop. Jedná se v pořadí o čtvrtou překážku Velké pardubické. Z počátku byl 200 cm hluboký a 500 cm široký. Byl schovaný za 150 cm vysokým i širokým živým plotem. Kůň s jezdcem museli překonat skoro osmi metrovou vzdálenost. Dnes je příkop kratší a odskoková hrana byla zmírněna. Vysoký je 150 cm a široký 180 cm. Zadní hrana je o deset centimetrů vyšší a následuje za ním metr hluboký příkop. I přesto, že byl tento obávaný skok zmírňován, stále dochází k častému úmrtí koní. Při letošním 130. konání Velké pardubické přišel o život kůň Sottovento z Váňovy stáje. Nejspíš si zlomil vaz. Nebyl ale jediný, který tento skok nezvládl. Druhým koněm byl No Time To Lose, pro kterého pád naštěstí nebyl smrtelný. Tento příkop dokonce dostal přezdívku „stroj na zabíjení koní“.  Při hledání informací jsem dokonce našel petici na zrušení tohoto skoku. Několikrát jsem v televizi viděl nešťastné pády na této překážce a osobně se přikláním na stranu jejího zrušení.

Váňův temný závod: osudný Taxis pro Sottoventa a nejhorší Velká za 7 let
zdroj: webová stránka isport.cz

Na závěr jsem se podíval na pár zajímavostí a několik jich vybral:

  • Nejrychlejší závod se běžel v roce 2015, kdy traťový rekord překonal valach Nikas s žokejem Markem Stromským. Jeho čas byl pod devět minut.
  • V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň.
  • Jediný osminásobný vítěz Velké pardubické je žokej Josef Váňa.
  • Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová v roce 1937.
  • V roce 1920 byl dostih ukončen bez vítěze. Jediný Jonathan, který doběhl do cíle, byl diskvalifikován pro překročení daného časového limitu.

Velkou pardubickou vnímám jako velice populární sportovní událost s dlouholetou tradicí, ale to, čemu jsou koně vystavováni, neschvaluji. Zbytečná úmrtí nevinných zvířat na základě lidského úspěchu.


Titulní fotografie: webová stránka pardubicezive.eu