Konečně. Po téměř půlroční kulturní odmlce se Divadlem Mír opět ozýval smích publika a řev tygrů, kteří se sem přesunuli z výběhu v klubu Heligonka. Divadelní prázdniny skončily a sály divadel opět zaplnilo obecenstvo, které dychtivě čekalo na své oblíbené tváře, které mělo doteď možnost vidět, v důsledku protiepidemiologických opatření a také divadelním prázdninám, pouze na online streamech.

Tři tygři v trysku staletí – představení, které sesumírovalo plejádu těch nejlepších cca 40 scének z celé čtyřleté působnosti formace Tři tygrů právě v Heligonce. Tradičně nás přivítal a Tygry uvedl sám krotitel Albert Čuba v slušivém, červeném károvaném obleku v doprovodu klavíru, za kterým seděl Martin Pančocha. Postupně přizval i další členy formace – Robina Ferra, Vladimíra Poláka a Štěpána Kozuba. Úvodní povídání bylo takové uvolněné, pánové rozebírali témata, která aktuálně „běží“ bulvárními plátky (Karel „Terminátor“ Vémola a jeho Lela, Lula, Lily); všem svobodným ženám se navždy rozplynul sen o románku s Robinem Ferrem, jelikož tento sympatický polo-Ital oznámil, že se v dubnu bude ženit a v neposlední řadě se i Vladimír Polák podělil o svůj peprný zážitek z naturalistické pláže.

Než začala samotná improvizace a jednotlivé scénky, herci celé divadlo poprosili o sehrání krátké scénky, která bude natočena a následně zveřejněna na Youtube. Scénku měl režírovat jeden významný host. Spočívala v situaci, kdy pan Polák leží na zemi, ostatní herci jej obklopují a Štěpán Kozub pronese zvolání: „Ó Die, Die, proč jsi mi vzal toho pyje?!“. Poté se všichni v sále postaví a začnou tleskat. Celkem jednoduché, tak jsme si to asi dvakrát zkusili a mohli jsme jet naostro. Po uvedení onoho vzácného hosta vyskočil ze sedačky v první řadě mladý muž. V jedné ruce držel telefon a v druhé… Adolfeena! Nebyl to nikdo jiné než známý DJ Roxtar a jeho maňásek Adolfeen.

Po krátkém, avšak výživném úvodu, přišla na scénu skvělá herečka, zpěvačka a čerstvá držitelka ceny Jantar Lada Bělášková. Ta nás během mezer mezi jednotlivými vstupy provázela líbivými písničkami.

Témata scének byla dána předem. Šlo o průlet historií naší země – od Adama a Evy, přes praotce Čecha, Karla IV., Adolfa Hitlera až do dob předrevolučních. Z Heligonky byli diváci zvyklí psát zápletky nebo celá témata na papírek a poté je házet do klobouku, ze kterého se následně losovalo. V Míru to bylo jinak, téma bylo předem tématicky dané a vymýšlely se pouze zápletky. Z hlediště padaly různé náměty.

První hádka Adama a Evy

Téma první scénky bylo První hádka Adama a Evy v ráji. Příběh o hadovi a zakázaném jablku zná alespoň okrajově téměř každý. Pánové však biblický příběh díky námětu z publika zpestřili lechtivým podtextem, a sice: Eva se nudí a ráda by s Adamem strávila pár milostných chvilek. Adamovi však Eva nepřijde příliš přitažlivá a hrátky odmítá. Do všeho se připlete sám Pán Bůh a had s jablkem. Lechtivé bylo i provedení, Adam (Štěpán Kozub) i Eva (Robin Ferro) byli téměř nazí. Až na cosi, připomínající bederní roušku omotanou izolepou, na sobě zhola nic neměli.

Posel z Ostravy a založení Divadla Mír

Znáte legendu o založení Divadla Mír?  Pánové v druhé scénce prozradili, že to možná bylo úplně jinak. Posel z Ostravy běžel 6 000 km do daleké Prahy (ano, 6 000, bral to přes Brno a zapovídal se) za Karlem IV. s žádostí založit v Ostravské osadě se 7 domky divadlo. Mělo se jmenovat Dým, ale v průběhu dialogu pánové přišli na lepší název – Mír. Silný ostravský přízvuk, rýpavé narážky na Brno a Prahu a jemný satirický podtext.

Vůdce na „perníku“

Scénka z období druhé světové války nám nabídla pohled do hnízda samotného Adolfa Hitlera (Vladimír Polák) a jeho přisluhovačů. Během hovoru všech tří protagonistů je vůdci nabídnutá dávka „perníku“. Po užití začne běhat jako křeček v kleci, horlivě vysvětluje taktiku boje a nakonec oba své přisluhovače omylem zastřelí. Sám pak odletí do Argentiny. 

Lumír a Milan – pizza a kiwi

Legendární „Hej, posluchej, hej, slyšíš mě?“  dvojka Lumír a Milan prostě nemohli chybět. Skvělé entrée vchodem do hlediště jen umocnilo celý zážitek z představení. Jednu chvíli jsme zjišťovali, kdo z hlediště si objednal pizzu. Když jsme ani po šestém dotazu nezjistili, kdo to byl, bylo to vlastně už jedno. Kluci ji už dávno snědli. Příště by rádi bez ančoviček. Ale to nevadí. Naučili jsme se chvaty, které můžeme využít, když budeme bránit své teritorium při boji na Vítkovickém náměstí. Ale pokud jsme nikdy neloupali kiwi, pravděpodobně nevíme, co pořádný boj vlastně je. A víte, že je Lumír i na „Tik Ťaku“?

Lumír (Štěpán Kozub) a Milan (Albert Čuba)
foto: Jan Lipovský

Normalizace a Votrubek v Continentalu

Sedmdesátá léta, hotel Continental, David Votrubek (Štěpán Kozub) a vypočítavý číšník. Známá scénka „Rande naslepo“ v retro podobě. David Votrubek je legenda – všemi milovaný přitroublý klučina v puntíkovaném saku a s rádiovkou vyzrál na mazaného číšníka tím, že odkryl svou pravou identitu. Holt Votrubek opět „vyhjááál“.  

David Votrubek (Štěpán Kozub)
foto: Jan Lipovský

Praotec Čech, Jolanda, Dežo Lakatoš, Vémola a budoucnost země České

Závěrečná scénka nabídne situaci, při které se praotec Čech (Vladimír Polák) dostane do současnosti a nahlíží na chod země „mlékem a strdím oplývající“. Přichází domnělá kněžna Libuše, ze které se vyklube věštkyně Jolanda (Robin Ferro) a také „terminátor“ (Štěpán Kozub), o kterém byla řeč již na úplném začátku. Sám praotec Čech není vůbec spokojený se stavem naší země. Nakonec přitančí Dežo Lakatoš (Albert Čuba), jediný pracující a prosperující člověk ze všech těch líných nýmandů. Následuje velké finále, při kterém tančí celé jeviště na píseň I will survive a závěrečná děkovačka.

Co říct závěrem? Bylo to neskutečné. Pánové (a také samozřejmě Lada Bělášková) obdrželi na závěr ovace ve stoje. Nedokážete si ani představit, jak náročné bylo se smát, a přitom se snažit nevdechnout roušku. Nechyběla lehce sprostá slova ani narážky na politiku či na roušky. Přestože jsou Tři tygři v trysku staletí beznadějně vyprodaní, určitě to nebyla naše poslední návštěva v Míru. Repertoár je bohatý a v půlce října se navíc můžeme těšit na premiéru nové komedie Chlap na zabití. Proto pamatujte, „KDO SE SMĚJE NAPOSLEDY, TEN CHODÍ DO MÍRU.“

Titulní fotografie: webová stránka divadlomir.cz