Páteční večer rozzářil a téměř i roztančil porubský Amfiteátr dobový big band v čele se šarmantním elegánem, Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers. Profesionální orchestr, který patří na vrchol hudební scény, navštívil Ostravu již po několikáté. Páteční koncert se konal po širým nebem, počasí přálo a všichni návštěvníci si mohli z plna vychutnat rytmy jazzu a swingu, jen ten parket tomu chyběl! Ale Sokolská 33 samozřejmě nechyběla a přináší vám report z této nezapomenutelné akce.

Člověka, který zažil ty pravé předválečné tančírny v dnešní době už těžko najdete. Atmosféra tančíren a hudba, kterou se nám Ondřej Havelka a jeho Melody makers snaží přiblížit, spadá do období od první dekády 20. století až po konec druhé světové války. Podnázev celé akce zní Swing nylonového věku – tedy období tří let od konce Druhé světové války. Období svobody, bujarého veselí a vzestupu mladých umělců – tedy dle slov Josefa Škvoreckého. Podle úvodního povídání pana Havelky údajně američtí vojáci „platili“ českým děvčatům nylonovými silonky za to, že je naučily naše tanečky. Zdali to byla polka nebo spolu skotačili na úplně jinou melodii, to už se nedozvíme… Poté přišel Vítězný únor 1948 a komunistickým státníkům nebyl žánr chudých jižanských Afroameričanů zrovna po chuti a jazz se swingem byl později zakázán.

Za bujarého potlesku přišli členové orchestru a posadili se na svá místa k nástrojům. Dáma v dlouhých černých splývavých šatech s drobnou ozdobou ve vlasech, decentní make-up a výrazně namalované rty neodmyslitelně patřily k tehdejší módě. Pánské osazenstvo orchestru „nahodilo“ smoking s červeným motýlkem. A poté nastoupil Ondřej Havelka.

V rozsáhlém repertoáru najdeme několik ryze instrumentálních písní, při kterých se zaposloucháte do romantických tónů saxofonu, tajemného klarinetu, mnohdy „udušené“ trubky a pozounu, přičemž eleganci celé té souhře dechový nástrojů dodá klavír. Co by to byl za big band bez pořádné basy a bicích – právě tyto dva instrumenty způsobují neustále nutkání poklepávat nohou do rytmu.  Mezi písněmi je těch veselých swingových jako máku. Poznáte je bezpečně – chce se vám na ně skotačit až do rána, broukáte si je a nenechají vás v klidu. Poměrně velká část repertoáru je zpívaná v originálním tzn. anglickém znění.

Přestože jazz i swing vznikly mezi Afroameričany na jihu USA, tyto žánry se přenesly i do našich končin. Nejznámější české big bandy či orchestry vedli velikáni jako R.A. Dvorský nebo Karel Vlach. Minimálně dva z řad amerických big bandových legend zná snad každý – Benny Goodman a Glenn Miller. Další věhlasná jména jsou Call Porter, Chick Webb nebo George Gershwin. Z repertoáru českých interpretů zazněly písně jako Zakázané ovoce, Hřebík v botě nebo Plaménky. Během poslední zmiňované písně si pan Havelka spletl text. Údajně proto, že kapelní při dirigování kapely dělal obličeje a celá tato situace pane Havelku zmátla, a proto je tedy prý dirigenty zády k nám.

Takovýchto humorných situací se stalo mnoho. Ke swingovému vystoupení patří (krom tedy zpěvu) také mluvené slovo a drobné scénky. Tak jsme mohli například vidět naštvaného pozounistu, který se kolegy nechal vyhecovat k sólu přímo uprostřed písně; filozofujícího houslistu, kterého napadla nebývalá a absurdní situace, do které by se mohl dostat člověk. Celá situace vznikla u písně Pebble in my shoe, která pojednává o tom, že popisovaný umělec musel dokončit své taneční vystoupení, přestože měl malý kamínek ve svých botách. Na to milý houslista namítl, že do podobné situace se nemusí dostat jen umělec ale třeba i horolezec. Představte si, že lezete na skálu, uprostřed skály si uvaříte kávu a zjistíte, že nemáte cukr. Potom si uvědomíte, že cukr vůbec rádi nemáte. Nuže, zvláštní, nicméně publikum se náramně bavilo. Pebble in my shoe přišla ve slušivém modrém kostýmku zazpívat a zatancovat slečna Rosie – dcera pana Havelky, Rozálie. Nebylo to její první vystoupení tohoto večera, již půlce první částí koncertu celému publiku (hlavně tedy tu mužskou část) učarovala krásná, mladá dáma ve smaragdově zelených šatech a rudými rty. Zpěvem písní Zakázané ovoce a I am through with love (v originále zpívá Marilyn Monroe) ještě zážitek umocnila.

Hned vedle hlediště předvedlo své umění seskupení tanečníků z ostravské taneční školy Jazz Monkeys. Po celou dobu koncertu nám předváděli snad všechny druhy tanců ať to byl charleston či legendární shim shag. Pochvalu si vysloužili i od pana Havelky, který je během svého vystoupení koutkem oka pozoroval.

Celý koncert jsme si náramně užili. Melodie swingu a jazzu vás nenechají chladnými a po chvíli se vám chce tančit a zpívat. Nejen já, ale i ostatní diváci nevydrželi ten nával energie a pohupovali se do rytmu, poklepávali nohou a užívali si dobový koncert se vším všudy. Vystoupení Ondřeje Havelky a jeho Melody makers je něco nevídaného a naprosto autentického. Pokud vás alespoň trošičku zajímá období mezi První republikou a rokem 1948, rozhodně na koncert této formace zajděte.

Titulní fotografie: Martin Huber 
Fotografie: Martin Huber, Jana Lomnančiková