Vandráci přijeli na ostravský Barrák Music Hrad. Herec, tanečník a režisér – tato parta chlapů ve složení Pavel Liška, Honza Révai a Hynek Bernard – se rozhodla před pár lety z televizních obrazovek přesedlat na motorky a objet kus světa. Jejich velké dobrodružství o putování Střední Amerikou bylo původně vydáno jako televizní dokument. Dnes už mají na kontě také knížku, a v poslední době navíc o svém dobrodružství jezdí přednášet napříč Českem. V neděli na svých strojích dorazili i na akci Barrák Music Hrad do Ostravy.

Nedělní podvečer přilákal návštěvníky Slezskoostravského hradu na cestovatelskou přednášku plnou vtipných příhod z vandráckého putování Latinskou Amerikou. Navzdory silnějšímu větru a hrozícímu dešti jsme seděli v suchu – přednáška se odehrávala v příjemných prostorách krytého ochozu hradu. K plátnu naskočili dva ze tří účastníků výpravy – Pavel Liška a Honza Révai, a večer plný humorných historek mohl začít.

Nechat doma manželky a děti a odjet si na čtvrt roku s motorkami do slumů, pustin a džunglí? Pro slavnou partu, která si říká Vandráci nebo Vagamundos, nic nezvyklého. Hned zkraje popisovali své trápení při převozu a skládání motorek po příjezdu do Panamy, s čímž jim pomohli partneři Gefco. „Dali nám k tomu i dárek,“ ukázali na fotku, kde celá parta místo na nabušených strojích sedí na malinkých tříkolkách.

Na svou výpravu se kluci připravovali dostatečně dopředu. Napřed zvažovali jet na „punk“ čistě podle slavných příběhů od Karla Maye. Nakonec si ale nechali poradit od ostřílených cestovatelů včetně legendy, nedávno zesnulého Miloslava Stingla, který jim stihl dát několik zásadních cestovatelských rad a tipů. Jedním z nich bylo navštívení indiánského kmene Kuna na malých ostrůvcích kolumbijsko-panamského pobřeží. 

Od cesty pana Stingla se ale mnohé změnilo a realita praštila bandu do očí. „Vypadalo to tam spíš jak v nějakých slumech. Všude byly sice rozbořené příbytky, ale snad každý domorodec měl svůj chytrý mobil,“ popisoval dnešní realitu Honza Révai. Některé z ostrůvků byly dokonce jedno velké smetiště. Jiné naopak byly opuštěnou zahrádkou o rozloze 20×20 metrů s jedinou chatrčí uprostřed, ve které je ubytovala příjemná rodinka Kunů. „A tak jsme strávili tři dny na pláži s Kunama. Hráli jsme s nimi i volejbal,“ rozesmáli kluci publikum.

O humor během večera nebyla nouze. „Viděl jsem, že tam prodávají karibský rum. A když jsem viděl, kolik stojí jeden panák, tak jsem rovnou koupil celou flašku,“ řekl Pavel Liška, „vytvořili jsme výzvu, že v každé zemi vypijeme litr místního rumu, samozřejmě jen kvůli vám divákům,“ uculil se a publikum už v této chvíli prskalo smíchy. 

Následně zdolali panamský průplav a vydali se do kostarické džungle, kde propluli na člunech kolem hladových kajmanů. Na konci dne je ubytoval v pralesním domku jeden Čech, který v džungli žije už delší dobu. Hynkovi pršelo do postele. „Vandrácky jsme většinou spali naskládaní v jednom pokoji. Hynek se svou technikou a já s Liškou. Nic si teda nedovolila,“ smál se Honza. Po celou dobu výletu si vystačili s jedním papírem se základními španělskými otázkami a frázemi, a odpovědi od místních překládali až ve střižně po návratu do Česka. „Vznikaly tak docela trapné momenty, kdy jsme se smáli něčemu, co vůbec vtipné nebylo,“ komentoval Pavel. 

Noclehy byly taky správně vandrácké. Většinou si ustlali na březích moře, v lesích, u cesty nebo v horách. V Belize dokonce na samotném letišti, což si uvědomili až poté, co jim nad hlavami ráno profrčelo letadlo. „Nejtěžší bylo zvládnout Honduras a Salvador na jeden zátah. V Salvadoru nás přivítala hořící auta na cestě a maník s bouchačkou,“ zmiňoval Honza, „nakonec nás ubytovala jedna rodinka, ale byla hrozně podivná,“ nakonec se z nich vyklubali Jehovisti a na zahradě měli přibité kříže. Z nich si ale kluci hbitě udělali moskytiéru a kochali se večerním výhledem na moře.

V Guatemale nastala první velká krize, při které se kluci na pár dní rozdělili. Spojili se zase na cestě do Mexika, kde popisovali svůj první zážitek s paranormálními jevy během noci ve stanu. Hynka i Honzu v noci něco píchlo do žeber, že byli vystrašení si i odskočit do lesa. Jediný Pavel byl v pohodě. Pohnojil totiž svůj stan a pak spal klidně celou noc.

Na cestě je provázely samé dobrodružné zážitky. V jedné z Nikaragujských chýší se zúčastnili místního rituálního obřadu. „Šamani to zvládali i s jointem u huby,“ smál se Pavel. Jiná zajímavá podívaná se jim zase naskytla na agávové a tabákové plantáže nebo na mayské ruiny v Guatemale, Belize a Mexiku. Vyjeli na činnou sopku, zkusili si první surfování, na které prý balili holky jak v Pobřežní hlídce. Nutno dodat, že na fotkách byla široko daleko jen pustina. Při zkoušení potápění s výstrojí se zase Pavel málem udusil, když si ubliknul. „Pokud chce člověk přežít, musí ledacos spolknout,“ odrovnal smějící se publikum. Na další nečekané „kalamity“ ale byli vybaveni. Pavel si nechal patentovat svůj rozkládací záchod, který si v případě potřeby vytáhl kdekoliv v přírodě a kochal se místními panoramaty. „Dokonce se to zalíbilo i klukům z týmu, co je jezdí Dakar, a využívají ho teď taky,“ pochvaloval si.

Zdaleka nejintenzivnější zážitek ale měli na misi, kterou jim uložil sám Miloslav Stingl. Měli objevit mayské etnikum Lakandy, které se panu Stinglovi na jeho cestě nepodařilo potkat. Jak Vándráci zjistili v místním muzeu, z celého kmene zůstal už jen jediný žijící šaman jménem Antonio, shodou okolností dědeček převozníka, který je na ostrov dostal. „Byl to asi nejintenzivnější zážitek celé cesty,“ popisovali kluci. Antonio je posledním šamanem Lakandů, a podle všeho své poslání neplánuje předat dál. „Nikdo z potomků prý této role není hoden,“ vyprávěl dojatě Pavel.


Pokud vás láká zjistit více o jejich dobrodružné cestě, v prodeji je jejich knížka Sí vole! nebo můžete zhlédnout seriál o jejich výpravě s názvem Vandráci na Prima Cool.


Zdroj fotografií: Facebookový profil festivalu