První premiérou nové sezóny v Divadle Petra Bezruče byl horor Ladislava Fukse Spalovač mrtvol. V režii Jakuba Nvoty měl premiéru v pátek 23. září.

Příběh Spalovače se proslavil především díky legendárnímu filmu s Rudolfem Hrušínským. U Bezručů se hlavní role ujal Norbert Lichý. Nebyla to ale jejich vizuální podobnost, která ponoukla divadlo k volbě tohoto titulu: „Téma je velmi aktuální, o člověku, který se pomalu a nevědomky dostává do pekla. Ne každý herec se navíc na roli Karla Kopfrkingla hodí, a to nemám na mysli fyzický vzhled. Tento soubor má to štěstí, že mezi sebou má svého Spalovače,“ říká slovenský režisér Jakub Nvota, který v Divadle Petra Bezruče působí poprvé. Dramaturgyně Kateřina Menclerová k tématu dodává: „Fuks sleduje velké dějiny na malém příběhu. Film se však stal bohužel známějším než jeho knižní předloha. V dosavadních inscenacích jsem ale některé dramatické akcenty z knihy postrádala.“

„V poledne máme hodinovou pauzu, během té doby můžete jít na procházku na hřbitov.“ – Karel Kopfrkingl

Ve všeobecném povědomí je dílo zapsáno jako příběh z doby nástupu nacismu. V titulní roli Karla Kopfrkingla se představuje zmíněný Norbert Lichý, který se z maloměšťáka zaměstnaného v krematoriu postupně přemění v groteskní figurku snažící se svou rodinu „zachránit od strašlivého údělu“. Jeho rodinu, pro kterou dle svých slov dělá strašně málo, ztvárňuje Marcela Čapková, Sarah Haváčová a Vojtěch Říha. Kromě nich se na scéně v pomocných rolích objevují Markéta Haroková, Pavla Gajdošíková, Jakub Burýšek a především skvělý Dušan Urban jako rodinný přítel Willi Reinke, našeptávač proradných myšlenek.

spalovac_11

Spalovač od Bezručů rozhodně není pouhou kopií filmu. Dojde na slavnou větu „Co abych tě drahá, oběsil?“ s efektní vraždou, divadelní zpracování ale skýtá i spoustu dalších výborných obrazů, které jen tak nevymažete z hlavy. Ať už je to do tmy hořící polévka, kontrabasy používané jako nástroje i jako rakve nebo závěrečná slow motion scéna.

Radost dcery Ziny nad blonďatou parukou, která ještě posiluje ideál nacistické krásy, je mrazivá. Stejně tak jako pojídání cukrovinek, narážka na vášeň Adolfa Hitlera, z nichž několik rakviček doputuje až do publika. Přesto bezručovské zpracování hororově nepůsobí. Je to spíše esence černého humoru, ze které občas přejede mráz po zádech. Sirky s nápisem Spalovač mrtvol, ležící na stolku ve foyeru, jsou tak pouze zábavným suvenýrem.

Fotografie: Lukáš Horký, Divadlo Petra Bezruče
Úvodní fotografie: plakát k inscenaci, Petr Hrubeš, Divadlo Petra Bezruče